Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kouzelná tenisová show pod nočním nebem New Yorku

Když se na tenisovém US Open začnou prodlužovat stíny a blíží se noc, nabírá pohled na hru jiné parametry. | foto: Profimedia.cz

4 2010
New York (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Po stovkách schodů vyšlápnu až do poslední řady stadionu Arthura Ashe. Hluboko dole, na dně toho monstrózního betonového kotle, se Iveta Benešová pokouší o zázrak v zápase s Marií Šarapovovou. Nade mnou se rozprostírá už jen temné nebe.

Největší tenisová aréna na světě působí při slavných nočních show (Night Sessions) při US Open téměř magicky. Díky své omračující velikosti i díky bezvadnému osvětlení modrozelené scény. Mozek dokonce chvíli váhá: Nezdá se mi to? Ten pocit trochu znám z obrovských hal, v nichž se hraje NHL nebo NBA. Jenže tady chybí střecha!

Zaháním strach, že se propadnu vzhůru, do toho nekonečného prostoru mezi letadla a hvězdy. I z té poslední řady mám kurt jako na dlani, slyším hekání sibiřské sirény Šarapovové...

A když se otočím a mrknu přes zábradlí, vidím deset kilometrů vzdálené mrakodrapy Empire State nebo Chrysler Building. Chvíli se nemůžu odtrhnout. Už jen jako rozhledna slouží Ashova aréna bezvadně. Otevřena byla před 13 lety. Stála přes čtvrt miliardy dolarů, podle současného kurzu asi 5 miliard korun. Vejde se do ní 22 547 diváků.

VIP hosté trůní v 90 lóžích. Hráči tu mají tělocvičnu i dvoupodlažní salon, kde odpočívají před zápasem. "Člověk se tady snaží předvést něco extra. Nechce to zabalit, i když se mu nedaří," říká Iveta Benešová, která při své premiéře na Ashe Stadium proti ruské favoritce začala nervózně a první set prohrála 1:6.

Na večerní program se prodávají zvláštní vstupenky, hlediště se postupně zaplňuje. Šumí to v něm, jen občas se ozve potlesk po povedené výměně nebo osamělý výkřik obdivovatele sličné Rusky: "Marííja!" Diváci v horních patrech se klidně baví nahlas, tenistky na tu dálku nemohou rušit.

Pauzy vyplňuje stejně jako na jiných zámořských sportovních akcích pop-music, na obřích obrazovkách běží reklamy, lidé na povel hlasatele vyskakují ze sedadel a zvedají ruce nad hlavu, aby vyhráli zájezd od sponzora turnaje.

Plyne teprve první zápas čtvrteční Night Session, 2. kolo dvouhry žen. Žádné drama, aréna pamatuje spoustu napínavějších bitev, při nichž fanouškům běhal mráz po zádech. "Nezažil jsem na tenise lepší atmosféru," tvrdí Andre Agassi, který tu za umělého osvětlení odehrál rekordních 33 zápasů.

Králem newyorské noci je zatím Pete Sampras, jenž má při Night Sessions perfektní bilanci 20-0. Ale možná už letos ho dotáhne Roger Federer, zatím též neporažený.

Znovu mě zamrzí, jak brzy vypadl Tomáš Berdych. Kdyby tady tak hrál finále... Ale zpět do reality. Večerní program startuje v sedm, skládá se z jedné mužské a jedné ženské dvouhry. A občas se notně protáhne.

Když Argentinka Sabatiniová v roce 1987 přijímala u sítě gratulaci od domácí Bowesové po výsledku 6:3, 6:3, bylo už půl druhé ráno. A když se jí pak novináři ptali, jestli jí dělalo problémy nastoupit na kurt po půlnoci, s úsměvem zavrtěla hlavou: "Ani ne, zvlášť když jsem před zápasem viděla soupeřku spát v hráčském salonku."

Iveta Benešová má odpracováno mnohem dřív. Hladce ztrácí i druhý set a mizí do šatny. "Bohužel mi to vůbec nesedlo," říká pak smutně. To Šarapovová si užívá ovací, podle tradice podepisuje pár tenisáků a pálí je vzhůru na tribuny.

I to je součástí působivé Night Session.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze