"Stačilo mu vytvořit podmínky. Jsem přesvědčený, že ještě neřekl poslední slovo. Když bude zdravý, je schopen hodit i jedenadvacet a půl metru," řadí Prášila ke světové špičce jeho bývalý trenér Viktor Znojil.
Jeho osoba hrála v Prášilově vývoji klíčovou roli. To, že se o Olomouci hovoří jako o vrhačské škole, je jeho zásluha, i když Znojil sám podobná označení odmítá. "Jsem takový netrenér, trénink je u mě na dobrovolné bázi. Svěřencům poradím, jak by to měli dělat, ale je jen na nich, jestli na to přistoupí nebo ne," vysvětluje kouč, který letos v květnu oslaví 77 let.
Ladislava Prášila trénoval od okamžiku, kdy poprvé prošel branou stadionu Lokomotivy. "Přišel k nám ve čtrnácti letech jako žák. Tehdy hodil čtyřkilovou koulí asi 9,5 metru, to zvládne dalších dvacet lidí, uměl ale rozvíjet své schopnosti, ať už silové nebo odrazové. Od začátku šel strašně rychle nahoru. Tam, kde se jiný zlepší o metr, byly to u Ládi rovnou tři. Byla radost s ním spolupracovat," vzpomíná Znojil.
Dřív zkoušel Prášil fotbal, hokej nebo basketbal. Po dvou letech atletického tréninku už byl mezi nejlepšími dorostenci a vyhrával přebory republiky. Jen na mezinárodní scéně se mu nedařily velké výsledky. "Ne že by neměl výkonnost, ale nepodal ten výkon z důvodů nezkušenosti. Byl z toho vyjukaný," vysvětluje trenér.
Rychlost sprintera, síla vzpěrače, odraz skokana
Prášil má na koulaře ideální předpoklady, je velký a silný. Měří 202 centimetrů, k tomu má i potřebnou rychlost. "Přestože váží 145 kilo, tak z místa skočí sounož kolem tří metrů. Navíc se dobře učí techniku, takže má všechno, co má vrhač mít. Rychlost sprintera, sílu vzpěrače a odraz skokana," vyjmenovává Znojil a dodává: "Uspěl by i v dalších sportech, rád má třeba box. Já jsem dřív taky boxoval, tak jsem mu to rozmlouval. Má takovou sílu, že kdyby někoho trefil, mohl by ho snad i zabít."
"Je to talent od přírody. Tichý kluk, strašný flegmoušek," vzpomíná tréninkový parťák z Olomouce Ondřej Pítr. "Když se něco stane, má klidnou hlavu. Není to tak, že by mu bylo všechno jedno, má svoje cíle a v nich je sebejistý. Je schopný se na hody soustředit, i když tak navenek nepůsobí. Tu medaili si vydřel," oceňuje Pítr.
Talent a předpoklady jsou jedna věc, trénink a odříkání druhá. Ladislav Prášil je ze Šternberka, takže každé ráno ho čekala cesta na vlak a šestnáct kilometrů do krajského města na sportovní gymnázium. Po škole trénink, a když se v sedm večer vrátil unavený domů, mohl se začít věnovat školním povinnostem.
"Tím, že dojížděl, tak měl i špatnou životosprávu, takže mně bylo jasné, že když se dostane do lepších podmínek, musí vyletět," tušil olomoucký trenér. Nejen náročné dojíždění brzdilo Prášila na cestě vzhůru, časem ho začaly trápit nekončící problémy s levým kolenem. Jeho příčiny se dlouho nedařilo objevit, na vině mohla být i slabá nebo vůbec žádná regenerace.
"To jsme možná zanedbali. Nebylo ale vždycky jednoduché Láďu dotlačit k doktorovi. A pak, každý lékař vám řekne něco jiného a někdy je obtížné nalézt, co se pokazilo. Snažili jsme se, aby dostal péči, opakovaně byl na magnetických rezonancích, ale myslím, že tam nic konkrétního nenašli," přemítá Znojil.
Bolesti kolena braly někdy Prášilovy chuť do závodění. Na rok musel vysadit odrazový i běžecký trénink, někdy vítězil jen tak, že vrhal koule z místa, tedy bez odrazu, potíže ale stejně nezmizely. Nakonec přišla na řadu operace šlachy. Dnes se zdá, že už potíže ustoupily.
Že by zpychl? Nehrozí
Ve dvaceti letech bylo jasné, že pokud se chce Prášil posunout, musí odejít do lepšího klubu. Začaly námluvy s Duklou Praha a zájem byl oboustranný. V odchodu ho podporoval i Znojil, který sám v Dukle strávil jako atlet vojenskou službu. Dlouho nebylo jasné, kdo se stane Prášilovým trenérem, nakonec se dostal do skupiny k Petru Stehlíkovi.
Pod ním se zlepšil až k bronzu v Göteborgu. "Kdykoliv jsem měl nějaké závodníky, kteří přerostli naše poměry, pomáhal jsem jim do větších klubů, do Olympu nebo Dukly. Tam mají podmínky o stupeň lepší než v Olomouci. Petr Stehlík má u závodníků autoritu už tím, že byl úspěšný závodník, to na kluky hodně platí," cení si Znojil.
Na podzim roku 2010 se tak Prášil přesunul do Prahy, na rozloučenou ho olomoucký klub symbolicky zvolil atletem roku. "V Olomouci to bylo dobré, ale když chcete vrcholově sportovat, nejde to. Rád budu vzpomínat na spolupráci s trenérem Znojilem, vždyť mě vychovával od čtrnácti a při práci s mládeží je nejlepší v republice. Přijdou sem třeba mladí fotbalisti a za rok hodí kilovým diskem 59 metrů. Nikdo takový se tu už nenajde," loučil se tehdy Ladislav Prášil s rodným klubem.
Koulař Ladislav Prášil v kvalifikaci halového ME v Göteborgu
Po dvou letech tvrdé práce v Dukle přichází první výsledky. Že by medaile z mistrovství Evropy Prášila změnila, prý není reálné. "Že by zpychl, to nehrozí. Je svůj a nedá se zmanipulovat. Jde si svojí cestou a má to v hlavě srovnané," ví Znojil.
"Navenek to tak vypadá, ale dokáže se zatnout a jít si tvrdě za svým. Je nadprůměrně inteligentní a charakterově pevný. Hodně lidí, když přijde do Prahy, tak se jako první naučí chlastat pivo. To u Ládi nehrozí. Taky je soutěživý. Jsou závodníci, kteří předvádějí v tréninku výkony, ale v závodě je neprodají. Láďa to má naopak, při závodech háže nejvíc, vybičují ho," vysvětluje bývalý kouč.
I proto v Olomouci věří, že jejich bývalý svěřenec ještě neukázal všechno, co v něm je. Ve dvaadvaceti letech může být obr ze Šternberka stále teprve na začátku své kariéry. "U Ládi to jde vždycky dál. Je takový somatotyp, že může hodit i k jedenadvacítce a na mistrovství světa by měl jít do finále," předpovídá svému bývalému parťákovi vrhač Ondřej Pítr.
