Koukalová přebírala štafetu na pátém místě, necelou půlminutu za vedoucí Němkou Laurou Dahlmeierovou. V cíli dělilo obě největší biatlonové hvězdy jen 14 sekund. Dlouho jela skvěle, na střelnici nechybovala.
Vytoužená medaile jí přesto utekla, v závěrečném běžeckém okruhu nestačila na Ukrajinku Olenu Pidhrušnou a Francouzku Marii Dorinovou-Habertovou. Chybělo více sil, ale i lepší lyže.
Jak hodnotné je tedy toto čtvrté místo?
Musím říct, že jsem hodně zklamaná. Ta medaile byla na dosah, ale nakonec na nás vyšla jako na olympiádě v Soči ta čtvrtá příčka.
Vypadala jste v cíli zmožená. Hrábla jste si na dno?
Bylo to hrozně těžké, síly chyběly a tam kde chyběly nejvíc, tak jsem potřebovala podporu lyží. Jenže ta dnes bohužel vůbec nefungovala. Třeba Ukrajinkám nebo Francouzkám jely lyže o třídu líp než nám. Už nebylo v mých silách holky stíhat. Navíc nemám moc silné finiše, docela v nich ztrácím. Snažila jsem se v posledním kole ujet, co to šlo, ale bohužel ony měly výhodu, že se za mnou vyvezly a pak mě prostě předjely. A já už neměla na to udržet se jich v závěrečném výjezdu. V posledním sjezdu před cílem jsem potom ztratila ještě víc. To už bylo tolik metrů, že i kdybych si vytrhla nohy z těla, tak jsem je prostě dojet nemohla.
Po poslední střelbě jste v medaili věřila?
Věřila jsem maximálně. Myslela jsem, že Ukrajinu porazíme, Olena Pidhrušná je běžkyně o třídu jinde než my. Takže jsem věřila, že si to rozdělíme s Francií.
Co jste si pomyslela, když vás soupeřky v tunelu předjely?
Bylo to nepříjemné, zamrzí to. Vidíte, že úspěch je na dosah a najednou se vám to rozplyne. Dneska si ho naše holky zasloužily, předvedly úžasné výkony a je mi líto, že nebylo v mých silách podržet konec líp než v minulých závodech. Nechala jsem tam všechno.
Projevila se únava z předchozích dnů?
Jednoznačně, těch závodů už je strašně moc. Dnes jsem se cítila před závodem dobře, ale pak najednou ráz na ráz došly síly, v posledním kole se to nasčítalo a už s tím nešlo nic dělat.
I s ohledem na letošní debut ve štafetě v podání Jessiky Jislové je však čtvrté místo úspěchem, ne?
Ano, rozhodně. Jela jsem už s Jessikou štafetu na mistrovství světa loni, a to také předvedla hezký výkon. Takže jsem ráda, že ho do letošního roku upgradovala.
Podmínky a chumelenice dnes sehrály podstatnou roli?
Určitě. Říkala jsem si před startem, jestli je lehčí jet patnáct kilometrů vytrvalostní závod na rychlejším sněhu nebo šestku dneska. Možná bych řekla, že ta patnáctka byla paradoxně lehčí, ale tak to je. Ty podmínky jsou pro všechny stejné a musíme se s tím srovnat.
Kolik morálky nyní zbývá do závodu s hromadným startem?
Těším se na něj moc, ale je vidět, že... je to pomíjivé. Jeden den máte energii a druhý den najednou závodnice, které se tu pozvolna rozjíždějí závod od závodu, jsou na tom líp a síly jim až tak nechybí. Uvidíme, udělám pro ten poslední start, co budu moct, a snad nám vyjde počasí a příprava lyží líp než dnes.
