Jako jediný ze tří Čechů na startu máte brněnský závod rád a těšil jste se sem. Máte i větší šance na úspěch?
V Brně mám stejné šance jako všude jinde. Jedinou mojí výhodou může snad být to, že znám velmi dobře trať. A také jsou tu domácí diváci. Plné tribuny mě budou hnát dopředu. Přece jen většina lidí sem přijede fandit mně a Karlovi.
Jakub KornfeilNarodil se před devatenácti lety v moravském Kyjově a nyní žije v Rohatci u Hodonína. Měří 170 centimetrů, váží 61 kilogramů, ale mezi závodníky v seriálu silničních motocyklů zdaleka nepatří mezi nejmenší. Jeho vzorem je italský závodník MotoGP Andrea Dovizioso. Má za sebou tři vážnější nehody. Při mistrovství v Itálii měl těžký otřes mozku, ve španělské Cartageně si zlomil klíční kost a nejvíc trpěl ve Valencii, kdy mu při nehodě praskla pánevní kost. V různých kategoriích je šestinásobným mistrem republiky, v roce vyhrál Red Bull Rookies Cup, který se jede v Brně i letos a ovládl ho jeho kamarád Karel Hanika. Minulý rok obsadil v nejslabší kubatuře mistrovství světa konečné 12. místo. |
Právě Karel Abraham říká, že je zde nesmírně nervózní a není ve své kůži.
To jsem cítil, když jsem v Brně závodil v mistrovství světa poprvé. Tlak na nás je tady vyšší než jinde. Ale už jsem se toho pocitu zbavil a teď si to spíš užívám.
I tu spoustu rozhovorů? Třeba teď po kvalifikaci jste moc času na mechaniky neměl.
Stačí mi patnáct, dvacet minut. Proberu s mechaniky svou jízdu, oni si dělají zápisky a podle toho mění nastavení motorky. Čidla, tlumiče, prostě všechno. Tým Redox Ongetta Centro Seta je italský, takže i mechanici jsou Italové. Jako tady Luca (ukáže na kudrnatého menšího chlápka s naušnicí za svými zády, ten spiklenecky mrkne).
Máte sponzora, který vám místo v kvalitním týmu platí. Jak se vám ho povedlo najít? Třeba Miroslav Popov, který v Brně startuje jako náhradník a při loňské premiéře v seriálu si vedl výborně, marně hledá už dva roky.
S firmou Redox jsem měl obrovské štěstí. Sami si mě našli. Minulý rok si zaplatili prohlídku padoku motorek a rozhodli se, že budou podporovat nějakého Čecha. S Karlem Abrahamem se nedomluvili, takže udělali nabídku mně.
Musíte plnit nějaké výkonnostní cíle?
To ne. Ale chtěl bych být celkově do desítky, skončit mezi nejlepšími. To už něco znamená a potom se úplně jinak shánějí sponzoři. V průběhu celého roku ukazujeme, že na to mám a určitě do seriálu patřím. Vždyť v Jerezu jsem spadl z prvního místa, poté zase z třetího. Kdyby vyšly tyhle body, dnes jsem pohodlně v té desítce.
Je vám devatenáct let, v tomto věku se největší hvězdy dnešní MotoGP už poohlížely po přestupu do vyšší kubatury.
Je tady dost jezdců, kterým je těsně pod pětadvacet. Myslím, že zatím nemá cenu chodit výš. Chci to dotáhnout v Moto3 na nejvyšší příčky, a poté jít nahoru. Jde také o peníze, v Moto2 je potřeba větší rozpočet a další sponzory bez pořádných výsledků nezískám.
Pomalejší jezdci v MotoGP si stěžují, že nemohou nikdy vyhrávat, protože ti nejlepší mají k dispozici nesrovnatelnou techniku, je taková situace také v Moto3?
Tak třeba Maverick Viňales má jiný tým, víc lidí, lepší materiály, jinou kapotáž, lepší výfuk... Má jednoduše víc možností, ale nemyslím si, že by to byl zásadní rozdíl. V MotoGP jsou neporovnatelně větší výkonnostní odstupy, u nás je větší šance uspět.
Nehody patří k závodění a neuteče před nimi ani Jakub Kornfeil.
Tady vzadu v garáži na vás čeká přítelkyně Dominika, jezdí s vámi často na závody?
Vůbec. Za dva roky je se mnou podruhé v Brně. Jinde nebyla. Studuje v Rakousku a nemá čas se mnou někde cestovat. A já bych ani nechtěl, aby jezdila víc.
Proč byste nechtěl?
Podle mého názoru přítelkyně na závody nepatří. Ne že bych s ní měl nějaké starosti, ale musím odvést něco navíc než normálně. Musím se jí věnovat a nemám takový klid. Ale to se dá jednou za rok určitě skousnout.
Kdo je tady v Brně ve vašem týmu, kromě přítelkyně?
Na závody se mnou pravidelně jezdí táta a pak jeden kluk, co mi stará o PR, internetové stránky a propagaci. To bych sám nestíhal. Fyzioterapeuta nemám, zatím jsem nikdy neměl pocit, že bych ho potřeboval.
