Pro oštěpařku Nikolu Tomečkovou bylo všechno nové. Poprvé na významné světové soutěži závodila dva dny po sobě. Poprvé večer a před plným hledištěm, a ne jenom ráno, když jsou tribuny poloprázdné. Po šesti letech trápení si na olympiádě konečně mohla zkusit, jaké je to být ve finále. "Sama jsem nevěděla, jak se k tomu mám postavit. V životě jsem neházela dva dny za sebou," říkala Tomečková. "Bylo to pro mě dost náročné. Házela jsem špatně, měla jsem docela strach. Člověk se cítí jinak a je dost svázaný." Ve finále Tomečková poznala, jak vypadá sportovní štěstí. Podruhé ve dvou dnech jí pomohlo a dalo jí zapomenout na sérii kvalifikačních výpadků. Ta začala na mistrovství světa 1995 a trvala až do loňského světového šampionátu v Seville. V Sydney Tomečková nejdřív z posledního místa postoupila z kvalifikace a v sobotu se jí podobný kousek vyvedl i ve finále. Ve třetí sérii měla už jen jedinou možnost, jak proniknout do osmičky pro užší finále. Hodila jen průměrných 58,69 metrů. Ale stačilo jí to, aby o třináct centimetrů předčila Finku Mikealu Ingbergovovou. "Po těch šesti letech už to štěstí bylo potřeba," řekla Tomečková. "Věděla jsem, že to musím nějakým způsobem urvat. Bylo to pouze vůlí, ničím jiným. Technicky jsem zklamala." Osmé místo už nezlepšila, ale pro Tomečkovou hodně znamená. Znovu jí otevírá cestu k účasti na prestižních mítincích v příští sezoně. "Pohledem manažerů je to průlom mezi elitu," vysvětluje.
- pondělí 2. října 2000
