Co za Tysonem zůstává? Možná lítost. Rozhodně však kupa nenávisti. Nenávist? Sám Tyson je jejím původcem.
"Jsem jí plný, zkouším se ovládat, abych nikoho nezabil," prozradil na sebe jednou. Jindy zase prohlásil: "Lidé mi říkají, abych se vzpamatoval a necítil hořkost. Nemohu si pomoci, nenávidím kohokoli a cokoli na světě."
Tysonovi, který s maurskými ornamenty vytetovanými kolem očí vypadá jako vyslanec říše zla, je snadné jeho zášť uvěřit. A chce se ochotně kývnout i na jeho další myšlenku: "Jsem hlupák, nejhloupější člověk v historii boxu."
Smutný konec? Bezpochyby. Loučí se muž, za nímž zůstávají astronomické dluhy a nesmiřitelná zloba. Sám Tyson přitom určitě v roce 1986 věřil v báječnou budoucnost, když do světa křičel: "Nikdo mě neporazí! Jsem král!"
Bylo mu 20 let a 144 dní, když mezi provazy sestřelil Kanaďana Berbicka a stal se nejmladším profesionálním mistrem světa těžké váhy v dějinách.
Mezi boxery vtrhla tahle hora svalů jako zjevení. Neradostné dětství v Brooklynu, do jehož špinavých koutů ho vyháněly zážitky s rodiči-alkoholiky, bylo dobrou průpravou pro pozdější nemilosrdné souboje.
Mladý Mike byl rváč. Vůdce dětského gangu, který měl věčné problémy s policií. Hlídky ho zadržely osmatřicetkrát, než mu bylo čtrnáct let. Nebýt boxu, skončil by nejspíš v kriminále.
V něm však nakonec skončil stejně: za znásilnění černošské královny krásy Deesiree Washingtonové byl v roce 1992 odsouzen na šest let. Tyson svou vinu dodnes popírá. "Za to, co mi provedla, bych měl teď opravdu znásilnit ji i její matku," vzkázal vztekle v jednom rozhovoru.
Možná byl boxer opravdu obětí. Obětí vlastního chtíče. "Mike se byl schopen milovat během jediného dne s patnácti ženami," líčil jeho bývalý zaměstnanec Rudy Gonzalez.
"V počítači měl adresy 1300 milenek a poznámky o jejich sexuálních schopnostech. A to tam neměl zaznamenány milenky na jednu noc a účastnice skupinového sexu."
V té době byl Tyson celebrita, s jejímž rozpočtem by nějaký čas slušně vyžila menší rozvojová země. V přepychovém paláci zaměstnával 200 lidí a choval v něm lvy a tygry. Když u něj úředníci jednou zjišťovali rozsah majetku, nemohl si vzpomenout, co se stalo s luxusním rolls-roycem, který si před časem pořídil.
Z prominenta byl náhle vězeň číslo 9202335. V cele prý četl Tolstého a obrátil se k islámu. Po půlce trestu byl za vzorné chování propuštěn a jeho první kroky vedly do mešity. Jenže nový image napraveného hříšníka nevydržel Tysonovi dlouho.
V roce 1997 ukousl v ringu soupeři Holyfieldovi skandálně kus ucha. Za hanebnost dostal původně doživotní distanc, návrat mu nakonec umožnila pokuta 100 milionů dolarů. K Tysonovým přezdívkám přibyla další – lidožrout. A jako by mu skutečně zachutnalo lidské maso.
"Chci jíst tvoje děti! Chci tvoje srdce!" vykřikoval na dalšího soupeře Lennoxe Lewise. Pak se mu zakousl alespoň do stehna ve rvačce při představování před soubojem. "Raději jsem se nechal očkovat," tvrdil poté Lewis. "Mike je největší outsider, pejsek s problémy," řekl o rivalovi, kterého pak porazil.
To už bylo v době, kdy Mike nebyl nejlepší boxer planety. V sobotu to zřejmě pochopil i on... Jak na Tysona vzpomínat? Jako na jednoho z nejlepších boxerů v dějinách. A hlavně jako na muže, který si ty nejtvrdší knokauty v životě zasadil sám.
