Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Řekni mi, co mám vlastně říct aneb sport dneška

GRATULUJU. Nico Rosberg (vpravo) blahopřeje Lewisi Hamiltonovi k vítězství v kvalifikaci na GP Kanady. | foto: AP

10 2016
Svoboda slova je základním lidským právem. Ve vrcholovém sportu - a žel bohu nejspíš nejen v něm - je však vnímání svobody slova (projevu) poněkud pokřiveno.

Vstupujete totiž do světa plného oficiálních prohlášení, vzletných slůvek a načančaných frází, leč vnitřek je prázdný, bezobsažný. Kolem je plno „cenzorů“, kteří sportovcům stojí za zády a poslouchají, zda odříkávají dopředu schválené věty.

Jindy raději mluví rovnou za ně, protože tak je to nejbezpečnější. Jsou tu „náhubkové“ zákony, kdy hokejisté nesmějí po zápasech říct jediné slovo o sudích, aby „nepoškozovali produkt“ jménem extraliga.

A snad v přímé úměře platí, že čím víc se v daném sportu točí milionů, tím víc se aktérům zamykají ústa.

Niki Lauda je však chlapík ze staré školy. Z časů, kdy i v bohaté F1 směli hvězdní jezdci mluvit téměř na plnou „hubu“. Jako dlouholetý spolukomentátor RTL zase ví, že lidé u televize mají dost prázdných plků a že chtějí slyšet skutečné názory, byť se někdy vymykají nalajnovaným kolejím PR oddělení.

A tak Niki Lauda, toho času jeden z vlivných šéfů stáje Mercedes, před pár dny v rakouské televizi Servus řekl, že Lewis Hamilton úmyslně mlžil, když tvrdil, jak přátelský vztah má teď s týmovým parťákem Nico Rosbergem. Že je ve skutečnosti celý bez sebe, když ho porazí, a že po zpackané kvalifikaci v Ázerbájdžánu běsnil tak, až zničil pokoj, ve kterém na okruhu bydlí.

Nic, co by překvapilo, protože Hamilton a Rosberg teď těžko budou přátelé na život a na smrt, když vzhledem k rozložení sil v F1 je jasné, že jeden z nich se stane mistrem světa. A že když dokážou šatnu rozkopat chlapi z fotbalového přeboru, proč by se bezprostřední nával zlosti měl vyhýbat těm, kteří bojují o nálepku nejrychlejších jezdců světa.

Překvapila jiná věc. Jen co se slova z pondělního pořadu rozletěla do světa, jako bumerang se vrátilo prohlášení Mercedesu tlumočené Laudovými ústy, že Hamilton nic nezničil a že o vztahu s Rosbergem nijak neklamal. Že šlo jen o nedorozumění, které bylo vyřknuto neformálně, a že to vlastně bylo celé nafouknuté.

Přímý Lauda raději ze sebe nechal udělat senilního starce, jen aby jeho zaměstnavatel zůstal „politicky“ korektní. A Mercedes jako by zapomněl, že pořád i v nalajnované komunikaci F1 existují případy, kdy mlčeti je zlato.

Ve čtvrtek si stáj pozvala oba své jezdce na kobereček. Šlo o následek jejich kolize z minulého závodu v Rakousku, kde sice Hamilton vyhrál, ale Rosberg se po střetu s ním propadl v posledním kole z prvního místa na čtvrté.

Výsledek? „Šlo o pozitivní setkání,“ začíná tisková zpráva. A vy si představujete, jak dva jezdci, kteří si už dva roky jdou po krku, náhle před šéfy rozťali žíly a stali se pokrevními bratry. Aby později novinářům řekli, že budou respektovat přání týmu, avšak konkrétnější být nemohou.

A tak to prostě s tím dnešním vrcholovým sportem - nejen s F1 - je. Mlžit, zatloukat, často i vědomě lhát (vzpomeňte na nedávná vyjádření kouče Vrby o jeho odchodu od reprezentace) je prostě lepší než veřejnosti říkat pravdu. Svobodu projevu totiž určují jiní než ti, kteří ve skutečnosti otvírají ústa.

A je dobré to vědět.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze