Kdyby chtěl, snadno by se finský hokejista Saku Koivu ukryl v hloučku školáků loudících o podpis. Obklíčili jej, sotva v pantoflích vystoupil z autobusu u pražské Paegas Areny před sobotní dobročinnou show finských a českých osobností. Jeho chlapecký obličej chabě zdrsnilo týdenní strniště. Koivu se 177 centimetry nedělá dojem svalnatce. Snad proto bývá náchylný k zraněním, jež ruinují jeho kariéru v NHL, v týmu Montreal Canadiens. Přes všechny trable s ramenními a kolenními klouby si populárního útočníka v klubu i v reprezentaci váží a zvolili ho kapitánem.
Co vás společně s Tikkanenem, Kurrim a ostatními přivedlo do Prahy?
Naše mužstvo jezdí každý rok do ciziny. Už jsme hráli třeba v Dánsku nebo v Lotyšsku, setkáme se tu se spoustou známých. Nemocným dětem jsme přivezli přístroj, který snad zachrání hodně životů.
Dopoledne jste navštívili dětské oddělení nemocnice v Motole. Jaké to bylo?
Vždycky je smutné dívat se na nemocné. Ovšem lékaři nám předvedli, jak funguje přístroj, co jsme koupili. Malým klukům svítily oči, když jsme přišli. Pokaždé, když vidíte někoho šťastného, máte pěkný pocit.
Také vás mohlo těšit, že jste viděl lékaře, aniž byste sám byl zraněný...
To máte pravdu, poslední roky byly těžké. Naštěstí se teď cítím absolutně zdravý. Trénuju naplno, snad to tak zůstane.
Za poslední čtyři sezony jste ze zdravotních důvodů zmeškal 110 zápasů. Máte část těla, s níž jste se ještě neléčil?
Hlavu. S ní jsem zatím nic neměl. Jinak mě potkalo dost potíží na jednoho člověka.
Jste snad zakletý?
Přemýšlel jsem o tom, ale na nic jsem nepřišel. Snad to byla jen smůla. Někdo si může myslet, že jsem křehký pro NHL, ale já už na to nechci myslet. Je to za mnou.
Jak zvládáte funkci kapitána v Montrealu, městě posedlém hokejem, navíc coby Evropan?
Beru to jako poctu. Zvlášť když mě zvolili spoluhráči. Doufám, že si toho céčka na dresu užiju víc než v minulém ročníku, kdy jsem s ním hrál jen čtyřiadvacet zápasů.
Jak se projevujete jako kapitán?
Jsem stejný člověk a hráč. Víc musím komunikovat s trenéry a novináři. Snažím se jít příkladem a doufám, že mě ostatní budou následovat.
Nejste tedy na proslovy?
Ale jo. Když na něco mám svůj názor, tak se postavím a řeknu ho.
Co vaše přátelství s Martinem Ručinským, bydlíte pořád ve stejném domě?
Pořád jsme blízcí kamarádi. Už jsme se s přítelkyní odstěhovali o kousek dál, ale vídáme se často. I v létě.
Když jste před lety oba marodili, hrávali jste hodně kulečník. Nepřestali jste?
Ne ne, pořád vyhrávám. Martin mě nemůže porazit (smích).
Probrali jste jeho současnou situaci? Nemá smlouvu, možná bude rok doma.
Nemá to jednoduché. Obě strany mají svoje zásady a principy. Doufám, že se kontrakt dojedná a my spolu odehrajeme celou sezonu.
(Viz Finové... str. VII)
Co vás společně s Tikkanenem, Kurrim a ostatními přivedlo do Prahy?
Naše mužstvo jezdí každý rok do ciziny. Už jsme hráli třeba v Dánsku nebo v Lotyšsku, setkáme se tu se spoustou známých. Nemocným dětem jsme přivezli přístroj, který snad zachrání hodně životů.
Dopoledne jste navštívili dětské oddělení nemocnice v Motole. Jaké to bylo?
Vždycky je smutné dívat se na nemocné. Ovšem lékaři nám předvedli, jak funguje přístroj, co jsme koupili. Malým klukům svítily oči, když jsme přišli. Pokaždé, když vidíte někoho šťastného, máte pěkný pocit.
Také vás mohlo těšit, že jste viděl lékaře, aniž byste sám byl zraněný...
To máte pravdu, poslední roky byly těžké. Naštěstí se teď cítím absolutně zdravý. Trénuju naplno, snad to tak zůstane.
Za poslední čtyři sezony jste ze zdravotních důvodů zmeškal 110 zápasů. Máte část těla, s níž jste se ještě neléčil?
Hlavu. S ní jsem zatím nic neměl. Jinak mě potkalo dost potíží na jednoho člověka.
Jste snad zakletý?
Přemýšlel jsem o tom, ale na nic jsem nepřišel. Snad to byla jen smůla. Někdo si může myslet, že jsem křehký pro NHL, ale já už na to nechci myslet. Je to za mnou.
Jak zvládáte funkci kapitána v Montrealu, městě posedlém hokejem, navíc coby Evropan?
Beru to jako poctu. Zvlášť když mě zvolili spoluhráči. Doufám, že si toho céčka na dresu užiju víc než v minulém ročníku, kdy jsem s ním hrál jen čtyřiadvacet zápasů.
Jak se projevujete jako kapitán?
Jsem stejný člověk a hráč. Víc musím komunikovat s trenéry a novináři. Snažím se jít příkladem a doufám, že mě ostatní budou následovat.
Nejste tedy na proslovy?
Ale jo. Když na něco mám svůj názor, tak se postavím a řeknu ho.
Co vaše přátelství s Martinem Ručinským, bydlíte pořád ve stejném domě?
Pořád jsme blízcí kamarádi. Už jsme se s přítelkyní odstěhovali o kousek dál, ale vídáme se často. I v létě.
Když jste před lety oba marodili, hrávali jste hodně kulečník. Nepřestali jste?
Ne ne, pořád vyhrávám. Martin mě nemůže porazit (smích).
Probrali jste jeho současnou situaci? Nemá smlouvu, možná bude rok doma.
Nemá to jednoduché. Obě strany mají svoje zásady a principy. Doufám, že se kontrakt dojedná a my spolu odehrajeme celou sezonu.
(Viz Finové... str. VII)
