"Tohle je práce snů. Každý kluk má ráda auta, tady ještě k tomu jde o závodění a navíc o nejlepší tým. Je v tom tlak, všechno musí být rychle, hned a správně. Žádná nuda," užívá si Ústečan, který vystudoval střední průmyslovku a po ní kybernetiku v Brně.
Do židovické stáje, která pro novou sezonu postavila čtyři renaulty, se dostal přes kamaráda Bedřicha Friesera. Spolu pracují i na jiných projektech, třeba na automatizovaných linkách, ovšem trucky teď jejich život vyplňují nejvíc.
Úkolů mají požehnaně, kmitají jako písty v dobře vyladěném motoru. Třeba rozvedení elektřiny na jediném voze trvá týden. "Elektrika se v autě stará prakticky o všechno - o motor, chlazení brzd, světla, veškeré ovládání ventilů vzduchu a vody, informace přináší řada čidel. Vyjmenovat by se toho dalo hodně a dráty by se daly skutečně spočítat na kilometry."
Nejprve rozvádí kabely v šasi, pak v kabině a nakonec celou soustavu spojí v jeden funkční celek. "Laik si na první pohled může myslet, že není možné se v té spleti kabelů vůbec vyznat. Právě proto systém neustále zjednodušujeme, musíme být v harmonii s mechaniky, protože uvnitř vozu prochází mimo elektřiny také voda, vzduch a olej," líčí Schmied.
Jednotlivé systémy sbírají data o teplotách, tlaku, rychlosti a dalších potřebných údajích, které lze změřit. "Naším úkolem je data stahovat a analyzovat, ve spolupráci s piloty vyhodnocovat jízdu, chování auta, podvozku. Nastavujeme potom různé funkce, všechno ladíme, zjišťujeme, jestli už končí životnost nějaké součástky," vykresluje Schmied náplň své práce.
Stará se také o rádiovou komunikaci s jezdci nebo o kamery zabudované v tahači. Elektroinženýři také napsali počítačový program, který data propojí s obrazem trucku na trati. "Slouží to k porovnání způsobu jízdy dvou pilotů, v jaké části okruhu má jeden navrch, kde jsou lepší vyšší otáčky, kde dřívější dupnutí na brzdy."
I tyhle poznatky vynesly v minulé sezoně Adama Lacka na bronzovou pozici. Aby dojížděl do cíle, kromě mechaniků musí precizní práci odvést i elektroinženýři. Jediné špatné zapojení může mít fatální následky.
"To je má noční můra, která se nesmí stát. Tady se nehraje na pokus-omyl. Všechno musí šlapat. Při špatném zapojení se totiž klidně může odpálit celá řídicí jednotka za několik desítek tisíc. Selhání ventilů za desetikoruny může způsobit škodu za statisíce," děsí Schmieda.
Technologie ve stáji Maria Kresse patří mezi absolutní špičku. "Je téměř shodná, jakou používá formule 1. S jediným rozdílem, že v tahačích je zakázané bezdrátové stahování dat během závodu." Nesní Schmied o tom, že by jednou pracoval v F1? "Šance je vždy, ale fluktuace inženýrů a techniků je tak malá, že k tomu spíš nedojde."
Zatím je stále uhranutý z tahačů, největších závodních monster. "Jel jsem jako spolujezdec a je to brutální. Fakt síla, neskutečný zážitek; 1 200 koní za hlavou, pět a půl tisíce newtonmetrů na zadní nápravě, a když na to pilot šlápne, máte pocit, že vás chce něco zezadu sežrat."
