Při tvorbě dvanáctičlenné nominace Spojených států na šampionát neměl Kenneth Faried vůbec nic jistého. Nakonec se mezi vyvolené dostal, spíše se však očekávalo, že si moc nezahraje. Čtyřiadvacetiletý hráč je však teď jednou z klíčových postav týmu.
„Čekal jsem, že se možná dostanu do nominace, budu podporovat své spoluhráče a vyhrajeme zlato,“ popisuje zpětně Faried své původní představy. Kouč Mike Krzyzewski z něj ale místo fanouška z lavičky udělal nejvytěžovanějšího podkošového hráče svého týmu.
Faried hraje v průměru téměř dvaadvacet minut na zápas, během kterých dává 12,5 bodů. Lídrem týmu je nejen v užitečnosti, ale i v doskocích (7,9) a celému turnaji vévodí v úspěšnosti střelby (jedinečných 67,6 %). Už teď se o něm mluví jako o členovi nejlepší pětky turnaje a dokonce jako o horkém kandidátovi na zisk trofeje pro nejužitečnějšího hráče.
„Je to splněný sen a nechci aby skončil,“ komentuje Faried svou překvapivě důležitou roli. „Pořád si to neuvědomuji. Snažím se hrát tak, jako bych pořád bojoval o pozici.“
Sloveso bojovat je v jeho případě použito zcela správně. Faried není žádný míčový kouzelník, ankety o nejvšestrannějšího hráče NBA jej vynechávají. Přesto se z něj stala hvězda.
Muž s přezdívkou The Manimal je známý svou bojovností a fantastickými atletickými schopnostmi. V dresu Denveru se Faried po tři sezony pravidelně zlepšuje a zvětšuje svou úlohu v týmu. To samé se však nedá říci o týmu, který se v uplynulém ročníku poprvé za jeho působení nedostal do play-off.
Faried si teď zklamání kompenzuje v národním dresu. Přes své skvělé výkony však úplně spokojený není. Štve ho, že ve finále nenarazí na domácí Španěly. „Mrzí mě, že je nemůžeme porazit v jejich zemi,“ mrzí Farieda vypadnutí Španělska po duelu s Francií. „Všichni byli arogantní a bez respektu, když prohlašovali, že na jejich podkošové hráče nemáme. Říkal jsem si, že až je potkáme ve finále, tak se uvidí. Bohužel to nezjistíme.“
Už málokdo teď pochybuje o tom, že Američané dokráčí ke světovému titulu. Poslední překážkou jsou Srbové.
A až bude po všem, tak se hráč, který měl původně jen tleskat spoluhráčům, možná dočká opaku. Ve chvíli, kdy si půjde pro nějaké ocenění, budou oni tleskat jemu.
