Paradoxně slibně rozehraný turnaj se pro Movsesjana zlomil k horšímu den poté, kdy skončilo finále extraligy. „Porážka Pardubic mě mrzela, ale na moje výkony porážka hokejistů neměla vliv,“ řekl s úsměvem.
Zatímco pardubickým hokejistům se rozplynul sen o zlatu, Movsesjanovi zase zmizela šance na umístění na medailových příčkách. Přitom po dvou třetinách turnaje k nim měl blízko.
Šestkrát usedl k šachovnici a ani jednou od ní neodcházel jako poražený. Ale ani jako vítěz, vždy remizoval. „Hodně zápasů v turnaji skončilo remízami. Ale nikdy to nebyla rychlá partie, vždy se hodně bojovalo,“ poznamenal Movsesjan.
Smírně se rozešel například s pozdějším vítězem Angličanem Shortem či Judit Polgárovou. Z partie s nejlepší světovou šachistkou však odcházel rozladěn.
„Dostal jsem se do vítězné pozice, jenže jedním špatným tahem jsem o ni přišel. Když jsem mohl soupeřku dorazit, nabídl jsem ji šanci,“ zlobil se sám na sebe Movsesjan.
Možná to byla předzvěst neúspěšného konce. Nejprve se sice dočkal první a zároveň jediné výhry v turnaji s domácím Almásim, ale pak následovaly dvě prohry. „Výhra, k níž mi pomohlo štěstí, mi narušila turnaj,“ posteskl si čtyřiadvacetiletý velmistr.
Prvním jeho přemožitelem byl Němec Lutz. Za tuto partii si jeho soupeř vysloužil cenu za nejlépe zahranou kombinaci zahraničním účastníkem. „Aspoň jsem se spolupodílel na vytvoření krásné akce,“ usmál se Movsesjan, jenž soutěž zakončil porážkou s maďarskou jedničkou a zároveň světovou čtyřkou Lékém.
„Dopadlo to hůř, než se to vyvíjelo,“ povzdechl si Movsesjan, který se v konečném pořadí dělil o sedmé místo se švýcarským veteránem Korčným.
