Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kdo s koho? Tři příběhy neobyčejného soupeření na Tour de France

Tony Rominger (vlevo) a Miguel Indurain (uprostřed ve žlutém dresu) | foto: Profimedia.cz

23 2010
Contador, nebo Schleck? Souboj dvou hrdinů této Tour dal vzpomenout na slavné historické duely, které mu předcházely.

1989: Jsi druhý, řekl Fignon. Jenže LeMond ho rozbrečel

Tour 1989 byla duelem titánů, kteří se nenáviděli. Po 5.etapě vedl LeMond, po 12. Fignon, po 15. LeMond, po 17. zase Fignon. O padesát vteřin.

O všem musela rozhodnout až závěrečná časovka. Před ní přišel domácí Laurent Fignon za svým americkým protivníkem Gregem LeMondem a řekl mu: "Gratuluji ti ke 2. místu na Tour. Vyhrát nemůžeš." Jak strašně se pletl...

Na 25 kilometrech mezi Versailles a Paříží totiž Američan předvedl výkon, o němž i experti tvrdili, že je nemožný. Ne na konci Tour a od bytosti z masa, krve a kostí.

Startoval o dvě minuty před Fignonem. Odmítl informace o mezičasech. Francouz je naopak vyžadoval. Když mu na 10. kilometru hlásili, že LeMond ukrojil z jeho náskoku už 19 vteřin, zpanikařil.

Cíl. LeMond zajel nejrychlejší časovku historie, průměrem 54,54 km/h. A čekal. Bude to stačit? Fignon proťal cíl v domnění, že vyhrál, v extázi padl z kola. Pak mu masér řekl: "Laurente, ty jsi prohrál." Chytil se za hlavu a rozbrečel se. Poprvé od dětství.

O LeMondově titulu rozhodlo 8 vteřin. Nejmenší rozdíl, jaký kdy "Stará dáma" poznala.

1993: Rominger vítězil. Jenže Indurain vyhrál

Kdy, když ne teď? Tony Rominger měl na Tour 1993 ukončit vládu španělského "Miguelóna" Induraina. Ve 32 letech byl Švýcar na vrcholu, měl tři tituly z Vuelty, skvělou časovku, tedy zbraň, s níž dříve ostatní ničil právě Indurain. Dlouho nepředcházelo duelu dvou mužů na Tour takové očekávání. "Ano, zkusím sesadit Miguela," ujistil Rominger.

Jenže velká bublina splaskla v týmové časovce. Jeho stáj Clas nabrala obří ztrátu a navrch vyfasovala penalizaci, když jednoho z domestiků táhlo týmové auto.

Ať se Rominger v dalším průběhu Tour snažil sebevíc, bylo pozdě. Vyhrál dvě alpské etapy i závěrečnou časovku, o 42 vteřin před "neporazitelným" tempařem Indurainem.

Způsobil tak Španělovi jedinou porážku v rovinaté časovce během jeho pětileté vlády na Tour. Přesto nebylo o vítězi pochyb. Rominger si dopřál aspoň malou pomstu: příští rok připravil Induraina o světový rekord v hodinovce.

2003: Armstrong padl, vstal, předjel Ullricha a triumfoval

Sedmnáctá etapa Tour 2003, závěrečné stoupání na pyrenejský Luz-Aridien. Lance Armstrong se pravou brzdou zaplétá do tašky jednoho z diváků a padá! Přes něj se kácí na asfalt i Španěl Mayo. Německý sok Jan Ullrich ujíždí, ale neútočí. Poklidně šlape dál a pohledem zpět kontroluje největšího favorita.

Armstrong se obtížně zvedá, nasedá však na kolo. Po chvíli ztrácí rovnováhu, nohy se mu smekají z pedálů, přesto se opět vzchopí. Dojíždí Ullricha a nečekaně nasazuje k drtivému trháku. Konsternovaný Němec ani nereaguje.

Cílem projíždí Armstrong s převahou 40 vteřin. "Po pádu mi stoupl adrenalin, jako kdybych nabral nové síly. Řekl jsem si: No tak, Lanci, musíš si pomoci sám, dnes musíš vyhrát," líčí. Ullrich jen vzdychne: "Dnes byl Lance nejlepší." Etapa do Luz-Aridien byla nejpamátnějším dnem jejich šestileté rivality.

Nikdy předtím a nikdy potom se Ullrich neocitl k pokoření Armstronga tak blízko. Už v úvodu Tour ovládl dlouhou časovku, v Alpách neztrácel a Armstrongův trůn stál na vratkých nohách. Přesto jej Američan uhájil. Vyhrál Tour o 1 minutu a 1 vteřinu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze