Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kdo je ta Rosolová? ptají se soupeřky. Dálkařka teď oslňuje svět ve sprintech

Denisa Rosolová, překvapivá vítězka závodu na 400 metrů na Zlaté tretře | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

10 2010
Už si může říct: Jsem každým coulem sprinterka. Denisa Rosolová nejdřív sbírala úspěchy jako dálkařka, má zkušenosti s víceboji. Na Zlaté tretře ale na čtyřsetmetrové trati porazila i olympijskou šampionku. Návrat do písku? Na ten se nechystá. "Na trénincích už jenom běháme," potvrzuje.

V pondělí v 17. ročníku Memoriálu Josefa Odložila na Julisce, kde dosud jenom skákala, nastoupí do běhu na 200 metrů.

Vymínila si pátou dráhu. Bude ideální, věří. Chce si v ní vytvořit nový rekord.

Minulý měsíc při extralize v Ostravě si vytvořila osobák - 23,12 sekundy. Teď sní o tom, že se dostane na vysněný čas pod hranicí 23 sekund.

"Nevím, co od sebe čekat, ale věřím si," říká. K maximálnímu výkonu jí má pomoct i sázka její trenérky Martiny Blažkové.

Ta by v případě nového osobního maxima své svěřenkyně dostala od šéfa Vysokoškolského sportovního centra Pavla Sluky lahev kvalitního vína. "Snad mi dají aspoň ochutnat," těší se Rosolová.

Mnohem víc ji teď však těší nová motivace. V dálce stagnovala, tak změnila disciplínu. A zase se jí daří.

Dostává pozvánky na Diamantovou ligu, svým časem na čtvrtce z ostravské Tretry stále patří k nejlepším Evropankám sezony a na červencovém šampionátu starého kontinentu v Barceloně bude patřit k favoritkám.

Při Diamantové lize v Oslu, kde na čtvrtce skončila sedmá, už budila i respekt soupeřek a jejich trenérů. "Koukali se, koukali," usmívala se česká reprezentantka. "Trenér olympijské vítězky Christine Ohuruogové nevěřil, že ještě před třemi roky jsem měla medaili v Birminghamu v dálce."

Skoky do písku ale novému objevu z tartanu nescházejí. Disciplínu, ve které získala bronz na halové Evropě, vyzkoušela nedávno na závodech v Sušici.

"Ale nevěděla jsem, co tam mám dělat," přiznala. "Zatím mi to nechybí. V běhu se člověk postaví a má to rychle za sebou, tam jsme poskakovali třeba dvě hodiny."

Možná i tohle v rozhodnutí pomohlo. S trenérkou si řekly: Chce to změnu, zkusíme čtvrtku. A začaly makat.

"Tréninky bolely i na dálce, zvládly jsme třeba tisíc odrazů," vzpomínala. "Teď to bolí trošku víc, ale zase jsou větší úspěchy. Bývám tak unavená, že jen sedím, koukám a ani nemám sílu zapnout televizi. Ale že se daří, je plus pro psychiku. Poslední dobou jsem vysmátá, což se dřív nestávalo."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze