Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Každé vítězství těší a já jich moc nemám, říká cyklista Klouček

František Klouček | foto: Patrik Pátek

21 2010
V hradecké cyklistické stáji PSK Whirlpool Author je často hlavním úkolem Františka Kloučka pomoc ostaním členům týmu. V Rokytnici nad Orlicí si však užil radost z vítězství i on. V závodě Českého poháru.

V hradeckém týmu PSK Whirlpool Author platí spíše za jezdce, který připravuje dobré výsledky ostatním. Navíc není počítán ani mezi nejlepší vrchaře. Přesto se v dalším závodě Českého poháru v silniční cyklistice, který se jel v Rokytnici v Orlických horách, v posledním kopci zvedl ze sedla, zbytku vedoucí skupiny ujel a do cíle dorazil jako vítěz s náskokem více než minuty a půl - právě František Klouček.

Svým vítězstvím opět ukázal převahu hradecké stáje v domácím pelotonu. "V závěru závodu, kdy naši vedoucí šestičlennou skupinu, ve které jsem byl z našeho týmu jen já, začal dojíždět peloton, jsem se připravoval spíš na variantu, že nás dojedou a že budu muset stejně zabrat, protože kluci toho budou mít dost," říká pětadvacetiletý borec. "Právě oni totiž táhli hlavní skupinu, aby nás dojela."

Jak se vyvíjela situace, než jste dostal pokyn, abyste se zkusil ze skupiny utrhnout?
Hlavní pole nás dotáhlo na třicet vteřin a spíš už jsem přemýšlel, že budu muset něco vymyslet pro případ, že o náskok přijdeme. Přece jenom peloton táhli naši kluci a bylo jasné, že když nás dotáhnou, budou toho mít před závěrem tak akorát dost. Ale pak se ukázalo, že nás nedojedou a boj o vítězství padl na mě.

Jak dlouho trvalo, než jste si byl po svém nástupu jistý, že to vyjde?
Dokud jsme jeli v čelní skupině společně, tak to moc jasně nevypadalo, všichni v ní totiž vypadali v pohodě. Před posledním kopcem ke mně přijelo vedení týmu s tím, že to mám zkusit, protože nás peloton nejspíš nedojede, tak jsem nastoupil a čekal, jak ostatní zareagují. Ale hned při tom prvním nástupu se nikdo ani nezvedl, takže bylo jasný, že toho mají dost.Od té chvíle jsem si mohl jet svým tempem.

Ujel jste v kopci, přitom právě na ně jsou v týmu jiní...
Určitě v týmu nepatřím k nejlepším vrchařům, ale tady v Čechách jsem schopen je vyjet vcelku slušně a když mi to sedne, tak s nimi nemám problém. Ale mezi klasické vrchaře se určitě nepočítám.

Po dlouhých vedrech jste najednou jeli za deště a poměrného chladna. Jak vám taková náhlá změna počasí vyhovovala?
V poslední době už počasí neřeším, navíc tentokrát to nebylo nic strašného. Stále bylo poměrně teplo, jen snad ten déšť, ve kterém se celý závod jel, byl nepříjemný. Ale teď už spíš než počasí řeším, jestli mi závod sedne nebo ne.

Předpokládám, že o tomto budete tvrdit, že sedl.
Na každý vyhraný závod člověk vzpomíná v dobrém. V jeho průběhu jsem se sice necítil úplně nejlíp, ale ve finále to vyšlo i proto, že se mi to ke konci trochu rozjelo.

Letos je to vaše první vítězství, kam ho zařadíte?
Tak beru to, že je to v české konkurenci, na druhé straně vyhrát může jenom jeden a já jich na silnici třeba právě v Českém poháru moc nemám. Jsem za něj jedině rád, je další pro náš tým.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze