Vracíte se na mistrovství světa po 14 letech v českých barvách. Jaký to je pocit?
Je to super. Hrozně dlouho jsme si to s Radimem (partner a trenér Duda) přáli a teď jsme moc rádi, že se to povedlo.
Cítíte se v životní formě?
Už to tak asi bude (smích).
Když jste naposledy jela za Česko, byla jste juniorkou. Teď bude vaše role jiná. Jak ji vnímáte?
I když jsem vlastně na sklonku kariéry, tak se cítím hodně dobře. Vůbec mi nepřijde, že je mi třiatřicet.
Absolvujete dvě disciplíny, kromě desítky klasicky také štafetu. Ta byla koučem Radimem Dudou označována za jeden z důvodů vašeho návratu k českému týmu. Kam právě v ní míříte?
Vzhledem k tomu, že ostatní holky bohužel nejsou v tak dobré formě, tak doufám, že budeme do osmého místa.
Osmé místo by tedy byl úspěch?
Ano. Já si myslím, že ano.
Desítku klasicky jste naposledy běžela v roce 2015 v Rakousku. Jak zvládáte skok z laufu na podstatně kratší trať?
Je to úplně jiná disciplína. Na desítce musíte vyrazit na trať naplno a ještě rychleji dojet do cíle. Můj cíl je Top10. Myslím si, že to není nereálné, ale bude to velmi těžké.
Umístění v nejlepší desítce by pro vás byl výkonnostní posun. Dosud jste na mistrovství světa nejlépe skončila na desetikilometrové trati klasicky patnáctá.
Právě, patnáctá už jsem byla, takže jsem si chtěla dát cíl o trochu výš. Tak proto desítka.
Od kdy jste se na tuto disciplínu připravovala?
Připravovala jsem se na to už před sezonou, kdy jsme byli na soustředění ve Švédsku. Tehdy jsem se soustředila na kratší závody. Maratony jsem prakticky netrénovala. Paradoxně mi to ale poté pomohlo i při nich. K přípravě na mistrovství světa a na desítku jsem se vrátila po maratonu v Toblachu (11. února), nicméně vše přibrzdila nemoc a kašel. Musela jsem pár tréninků vynechat.
I s kašlem jste vyhrála jizerskou padesátku. Zvítězila jste v pěti laufech za sebou. Z MS se prý přesunete rovnou do dějiště Vasova běhu.
Ano, je to tak. Štafeta se běží ve čtvrtek, až od 15:00. Já poběžím už první úsek. Samozřejmě, počkám až doběhnou i ostatní holky do cíle, ale poté už sednu do auta a pojedeme do Švédska. Bude to docela stresová záležitost.
Na Vasově běhu bude obhajovat vítězství. Tentokrát byste na svou počest poslouchala českou hymnu. Jaké to bylo poslouchat tu rakouskou?
Popravdě řečeno mi ta hymna byla cizí. I když jsem ji slyšela po několikáté, tak jsem vlastně ani nevěděla, že jde o rakouskou hymnu, protože mi prostě nic neříkala. Myslím si, že je to logické. Jsem Češka a vždycky budu. Sice jsem jezdila za Rakousko, ale Rakušanka jsem nikdy nebyla.
Vraťme se k vašemu konci v českém týmu v roce 2003. Bylo obvinění ze sabotování závodu a následné vyloučení z reprezentace vyústěním dlouhodobého sporu s trenérem Stanislavem Frühaufem?
Dá se to tak říct. Já jsem tehdy byla obviněná, že jsem ten závod sabotovala, což samozřejmě nebyla pravda. Brala jsem antibiotika, byla jsem tehdy navíc ještě juniorka. Byla jsem nemocná, k tomu strašně mladá. Závod se mi prostě nepovedl. Doběhla jsem jednapadesátá. Hned poté jsem byla vyloučena z reprezentace.
Jak to bylo posléze s přesunem do Rakouska?
Ještě rok po mém vyloučení jsem jezdila závody na vlastní pěst. Zúčastnila jsem se tak i Jizerské padesátky, o Rakousku jsem tehdy vůbec nepřemýšlela.
Co se tedy stalo, že jste přestoupila?
Byla to vlastně náhoda. Byli jsme pro nové lyže u Fischera a tam se nás vyptávali na mou situaci. Navrhli nám odchod do Rakouska, byl to jejich nápad.
V jednom z rozhovorů jste řekla, že přestup do rakouského týmu byl nakonec jediným řešením.
Je to tak. Jsem přesvědčená, že kdybych do Rakouska tehdy neodešla, tak bych dnes už nezávodila.
Pojďme zpět do současnosti a vašim skvělým výsledkům z laufů. Máte za cíl celý seriál vyhrát?
Před sezonou jsem si dala za cíl, že se budu spíše než na celkové pořadí soustředit na jednotlivé závody. Věděla jsem, že vynechám závody v Číně a ostatní holky si na mě vytvoří náskok. Pak se to ale nějak vyvrbilo a já jsem prakticky nastejno s Brittou (Johanssonovou Norgrenovou). Jsem za to ráda.
Teď, po pěti výhrách v řadě, jste už předsezonní cíl přehodnotila?
Samozřejmě, už jsme to přehodnotili. Ale uvidíme, co bude dál. Moje série se může zlomit, najednou vyhraje Britta a bude to zase jinak. Beru závod jeden po druhém a uvidíme, jak to dopadne.
