Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Neměla jsem na nic čas ani prostor, všimla si reprezentační novicka

V zápalu boje gestikuluje česká rozehrávačka Kateřina Sedláková. | foto: fiba.com

10 2014
Před čtyřmi lety hltala basketbalové mistrovství světa jako divačka. Teď už si na něm sama zahrála. „A jen tak na to nezapomenu,“ oznamuje Kateřina Sedláková. „Akorát mě mrzí, že jsme se nedostali do osmičky, takže cítím i zklamání,“ připomíná trochu předčasný konec českého týmu.

Pro 24letou rozehrávačku z brněnského Valosunu však nedávno skončený turnaj v Turecku může znamenat start ke hvězdám. Do letoška neměla na kontě žádný reprezentační start, nyní obstála ve světové konkurenci.

„Mělo to strašně rychlý spád. Snažila jsem se nad tím moc nepřemýšlet, ale připadala jsem si jako Alenka v říši divů,“ popisuje vyhlášená bojovnice. „Je to pro mě obrovský impulz. Dalo mi to hroznou chuť dál pracovat a zlepšovat se.“

Jak se vám povedlo adaptovat na mezinárodní basketbal?
Je mnohem rychlejší, tvrdší a fyzicky náročnější než liga, takže bylo hodně náročné si zvyknout. Na hřišti je mnohem větší tlak, člověk nemá na nic čas ani prostor.

A vy jste po pár přípravných zápasech hned naskočila do mistrovství světa. Co to s vámi udělalo?
Když jsme tam letěly, tak jsem cítila zvědavost a hrozně jsem se těšila. Ale čím víc se blížil první zápas, tím víc převažovala nervozita. Nevěděla jsem, do čeho jdu, jaké bude publikum. Nechci říct, že v přípravě nehrají týmy na sto procent, ale točí se dvanáct hráček a výsledky nejsou tak důležité. Na mistrovství světa už se každá porážka počítá.

Průměrně jste si zahrála 11 minut. Jak jste se sebou spokojená?
Jsem hrozně ráda, že jsem vůbec dostala ty minuty, ale byla tam spousta chyb, na kterých musím pracovat. Například ztráty nebo agresivita v obraně.

Rozehrávač řídí hru celého týmu. Jak těžké to pro vás jako pro nováčka bylo?
Na téhle pozici hraju v podstatě celý život, ale ze začátku jsem z toho měla obavy, protože jsem kolem sebe měla obrovské osobnosti a paní hráčky. Ale holky mě mezi sebe strašně dobře přijaly a roli mi usnadnily. Už v přípravě jsem věděla, že mě podpoří a pomůžou mi. Občas jsem si došla pro radu ke Káči Bartoňové nebo k Evži Vítečkové a dalším zkušeným hráčkám.

Některé rozehrávačky často samy atakují koš, jiné spíš dirigují hru. Vy jste druhý typ, že?
Určitě. Střelbu mám slabší, do nájezdu sice občas jdu, ale v první řadě hledám přihrávku.

Sledovala jste i své kolegyně?
Rozhodně. Byla tam obrovská jména a hráčky, ke kterým jsem celou kariéru vzhlížela.

Jak jste se cítila jako nástupkyně české legendy Hany Horákové?
Hance zatím nesahám ani po kotníky. Určitě se ji nesnažím zastoupit, jsem jiná hráčka a ani se s ní nechci srovnávat. K tomu by vedla ještě hrozně dlouhá a těžká cesta.

Český tým hodně omládl. Vidíte šanci se v něm udržet delší dobu?
Konkurence je tady furt veliká, takže nad tím takhle nepřemýšlím. Přede mnou je sezona ve Valosunu, kterou se budu snažit odehrát na sto procent, aby byla lepší než ta minulá. Jestli se znovu dostanu do širší nominace, se teprve ukáže.

Myslíte i na cizinu?
Zahraničí mě určitě láká. Jak z basketbalového hlediska, tak i kvůli touze poznat novou kulturu a naučit se jazyk.

Jak teď zvládáte návrat do klubu?
Tým je hodně podobný jako minulý rok, trenér je taky stejný, takže to není těžké. Na jednu stranu mě mrzelo, že končí čas v reprezentaci, ale zároveň už jsem se těšila do Brna.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze