V neděli dvakrát trénovala, po impozantním triumfu v Brisbane si skoro týden zvyká na podmínky v Melbourne, kde ji podporují kouč David Kotyza, kondiční specialista Martin Nosko a přítel Michal Hrdlička.
Na svých prvních sedmnácti grandslamech nepřekročila třetí kolo. Na osmnáctém - loni na US Open - prosvištěla přes sestry Williamsovy až do finále. Proto je z ní nyní pětka na žebříčku a kandidátka na australskou trofej.
„Já netrefím return!“ láteřila při tréninkovém utkání s Italkou Sarou Erraniovou a její raketa se řítila na modře natřený beton.
Kotyza stojící u plotu se co chvíli ozval s nějakou radou. Třeba: „Ten bekhend víc křížem!“ Příprava gradovala. V úterý v 1.00 SEČ se ostře sledovaná ranařka představí na hlavní scéně v Melbourne Parku.
Vlekly se vám dny před startem turnaje?
Ani ne. Neměla jsem v prosinci úplně nejdelší přípravu. V Brisbane jsme pár dní trénovali, turnaj se povedl, takže to docela uteklo. Před grandslamem se čas vždycky trochu víc táhne, hraju až v úterý, takže budu přes týden bez zápasu, ale docela to uteklo. Neděle byla ještě tréninková, v pondělí ještě něco doladíme a v úterý půjdu na to.
Jak se cítíte vzhledem ke kratší dovolené po finále Fed Cupu a prosincové nemoci?
Teď už je to lepší, třetí týden něco dělám. Po čtrnácti dnech přípravy jsem musela brát antibiotika, což mě trochu srazilo. Před odletem z Česka jsem hrála jenom jednou. Všechno jsem asi neztratila, ale tady v Austrálii jsem se moc necítila. V Brisbane navíc bylo strašně horko, naštěstí jsem se do toho nějak dostala. Stačí mi čtyři pět dní a jsem v tom zpátky.
Vnímáte teď grandslamy jinak, když máte dobrou zkušenost z US Open?
Cítím se líp. Nechci to samozřejmě zakřiknout. To neznamená, že nemůžu prohrát. Byla jsem pod tlakem, ale teď jsem jistější.
Jak se vám poslouchají předpovědi, že jste největší favoritka?
Sama sebe bych netipovala. Ale říká mi to kdekdo, no. Poví se to snadno. Spousta lidí mi věří a fandí, jsem ráda, ale bude hodně těžké to zrealizovat. Snažím si tyhle prognózy moc nepouštět k tělu. Jsme teprve na začátku.
Váš mentální kouč Marian Jelínek říkal, že je důležité nastavení mysli. Prospívá vám nový přístup ke grandslamům?
Jo, taky proto jsem s ním po Wimbledonu začala spolupracovat. Hodně mi pomohl. V New Yorku se sešlo víc věcí, ale tahle je jedna z hlavních. Grandslam je specifický, musím být naladěná na dva týdny, s přípravou vlastně na tři.
Karolína Plíšková při dosud životním úspěchu na US Open.
Jsou teď pro vás čtyři největší akce jasnou prioritou?
Jsou, asi jako pro každou hráčku. Beru kolo po kole, ale když jsem si vyzkoušela postup do finále, chci se zase dostat co nejdál.
Skýtá se vám zvlášť dobrá příležitost, když tu chybí Šarapovová, Azarenková, Kvitová a Keysová?
Ty jo, tak to si nemyslím. Žádná z těch holek mi úplně nevadí. Nejsou to ty, které bych si tady nepřála.
Škrtla byste jiné?
No... Asi tak! Ale ne, neškrtla bych žádnou. Každopádně je tu spousta dobrých hráček.
Zkoumala jste los?
Ne. Jenom první kolo. Nikdy se nedívám. David taky říkal, že to není dobré. Takže se o pavouka nezajímám. Až vyhraju, tak se mrknu, jak to vypadá dál.
Poznáváte nějaký rozdíl v přípravě na grandslam s Davidem Kotyzou?
Má hodně zkušeností, dvakrát s Petrou vyhrál Wimbledon. Já už jsem se taky do druhého týdne podívala, ale David má pořád o jedno vítězství víc. Nechci Jirku (bývalého kouče Vaňka) srovnávat s Davidem. Každý je jiný. Ale David toho na grandslamech zažil víc. I když jsme spolu krátce, mám pocit, že je klidnější. Že má větší nadhled, že je víc nad věcí.
Je Australian Open váš nejoblíbenější grandslam?
Je. Akorát čekám na pořádný výsledek. Líbí se mi počasí, mám ráda teplo. Od juniorů jsem si k turnaji vytvořila vztah. Do Austrálie se vždycky těším po měsíci doma, kde je zima. Turnaje jsou tu parádní, povedlo se mi Sydney, teď Brisbane. Daří se mi tady.
Jak vzpomínáte na svůj juniorský triumf v roce 2010?
Poprvé jsem se podívala na grandslam. Ještě malá a vyděšená holka jsem nastoupila ve finále na Laverově kurtu. Bylo to něco parádního. Vyhrála jsem, což byla pecka, první velké vítězství.
Na kterém z grandslamů vlastně cítíte největší šanci na titul?
Asi bych měla říct US Open, když jsem na něm postoupila do finále. Všude mám naději, i když nejmenší asi na antuce na Roland Garros. V Melbourne mi sedí počasí, rychlé kurty i míče. Proč bych právě tady nemohla předvést svůj nejlepší tenis?
