Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Poražena, ale nikoliv pokořena. Plíšková nikdy nehrála na antuce lépe

Karolína Plíšková a její radost během semifinále Roland Garros. | foto: Reuters

9 2017
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Sny jsou pryč, rovnou dva najednou. Jeden definitivně, druhý se pořád může splnit v budoucnu. Karolína Plíšková se dotýkala pozice světové jedničky, ale chyběl jí jediný triumf. Co to znamená pro zbytek sezony?

Pařížské nebe se vyčistilo a nad centrkurtem Philippa Chatriera dlouho zářila modrá jako z katalogu, ovšem pak přišly mraky. Což sedělo: také v duši Karolíny Plíškové bylo nakonec zataženo. V semifinále Roland Garros podlehla uhekané Simoně Halepové z Rumunska 4:6, 6:3, 3:6.

Což znamená, že se nestane světovou jedničkou, neboť k tomu potřebovala soupeřku zdolat.

„Ale i tak to byl jeden z nejlepších zápasů na antuce, co jsem kdy sehrála,“ pronesla Plíšková.

Byla to krásná bitva, často s údery světové úrovně od obou. Jen světová odměna nepřišla. Dál se tak potvrzuje, o jak exkluzivním klubu je řeč: ATP registruje pouze 14 zemí, z nichž vzešli králové, WTA jich u královen zná pouhých jedenáct. A to je tenis globální sport!

V žebříčku může jít Plíšková do čela jindy. Nikdo neví, kdy a zda se šance dostaví, ale čísla nejsou proti ní. Na vedoucí Němku Kerberovou ztrácí 345 bodů. Pokud by Halepová zvládla finále proti antukové senzaci Jeleně Ostapenkové - první nenasazené ve finále Roland Garros od roku 1983 - a stala by se šéfkou tenisu ona, chybělo by Plíškové na Rumunku 860 bodů.

Fotogalerie

S druhým smutkem souvisí jiná statistika. V mužích historie eviduje jen dva borce, kteří se stali jedničkami bez grandslamového vítězství. Navěky jí zůstal pouze Chilan Marcelo Rios, neboť Ivan Lendl svoji vládu později vyšperkoval mnoha a mnoha triumfy.

Dívek a dam bylo pět a větší část z nich ke grandslamu v kariéře nedošla nikdy: Jelena Jankovičová, Dinara Safinová a Caroline Wozniacká (uspěly Kim Clijstersová a Amélie Mauresmová).

A Plíšková strašně toužila po tom, aby na trůn usedla již s trofejí. I pokud by Halepovou zdolala, zdaleka by se necítila naplněně.

Být nejlepší na světě, to musí znamenat úžasné zadostiučinění. Ale vyhrát grandslam? Chvíle, kdy by štěstím odhodila raketu a pozvedla pohár Suzanne Lenglenové, se Plíškové zdála mnohem magičtější.

Ve čtvrtek se oba sny rozplynuly. Jako ranní opar nad Seinou.

Dík patří rodičům, říká Kotyza

Plíšková s koučem Davidem Kotyzou měli o receptu jasno: „Být agresivní, ale taky nechybovat.“

Jenže Halepová je pro antuku tenisově jako zrozená. Když s dalším a dalším protivným hýkáním vracela další a další míče přes síť, Plíšková kupila nevynucené chyby. Za první set jich dohromady bylo 24!

I tak to bylo lepší, než sama čekala. „Upřímně jsem si nemyslela, že budu mít šance. A ony přišly,“ dívala se na duel zpětně.

Proto nebylo zdaleka hotovo. Plíšková získala druhý set, hrála svůj nejlepší duel turnaje - ale také proti jasně nejlepší sokyni. Třetí sada, to byl vrchol. Zápletka, jak se patří. Halepová slavila brejk, Plíšková se vyvlekla stejným kouskem, ale obratem o svůj servis přišla znovu. Na další zvrat už síly neměla. „Kája se dostala na hranu. Ale soupeřka byla lepší,“ uznal Kotyza.

On ani Plíšková boj o jedničku ve čtvrtek neřešili. Prožívali daný moment, ono „tady a teď“. Česko tedy dál čeká.

„Ale ono je skoro normální, že naše země jedničku neměla. Fakt je nás málo,“ soudí Kotyza. „Spíš je zázrak, že momentálně máme tolik holek, co hrají takovou kvalitu.“

Včetně Plíškové. Co za tím tedy stojí? „Máme bohatou tenisovou historii. Obrovskou roli hrají rodiče, co do toho investují finance i volný čas a energii. Pořád nám trenérům připravují spoustu mladých a talentovaných hráčů,“ oceňuje Kotyza. „Budu rád, když to bude pokračovat. I to, že je někdo druhý nebo třetí, tedy úplně na vršku, je perfektní.“

Nejlíp má být v New Yorku

Plíšková po Roland Garros zůstane na pozici číslo 3. Ve většinově slunečných dnech v Paříži potvrdila, že už náleží mezi elitu. Když se loni probila do boje o titul na US Open, odstartovala po letech grandslamové bídy velmi solidní šňůru: americké finále, australské čtvrtfinále, semifinále ve Francii.

Pětadvacetiletá česká dlouhánka rozhodně umí vítězit. A zdaleka nejen v kolektivním Fed Cupu - Plíšková už má osm titulů WTA, letos sbírku rozšířila v Brisbane a v Dauhá.

Grandslamová žízeň v ní tím spíš roste. V Paříži byla blízko. Wimbledonská tráva je pro ni určitě příznivější než skluzy po oranžové drti, ale nejvíce jejímu ostrému stylu a výtečnému podání má znovu vyhovovat beton v New Yorku. „Pro trávu i pro betony je pro mě tenhle zápas moc důležitý,“ přikývla Plíšková. I ona cítila, že byť padla, bitva s Halepovou ji posílí.

Jedno velké přání zmizelo. Velká kariéra se dál rozbíhá.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze