Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ligu chceme udržet, říká kapitánka florbalistek Jičína

Florbal žen - ilustrační foto | foto: Karel Pešek, MAFRA

11 2014
Loni pomohla vybojovat postup do nejvyšší ženské florbalové soutěže, teď se snaží motivovat tým, aby ji udržel. To je kapitánka jičínských florbalistek Pavlína Mikolášková. „Pevně věřím, že to zvládneme,“ říká čtyřiadvacetiletá hráčka.

Tým FBK Jičín je v letošní sezoně nováčkem ženské florbalové extraligy, s kapitánskou páskou na ruce ho vede obránkyně Pavlína Mikolášková. Po jedenácti zápasech jsou však jičínské florbalistky na posledním místě s pěti body. Mikolášková ale nezoufá. Na předposlední Vinohrady ztrácejí bod a mají zápas k dobru. „Extraligu chceme udržet. Umístění sice není ideální, ale pevně věřím, že to zvládneme,“ neztrácí optimismus.

„Máme mladé hráčky, které v každém zápase bojují až do poslední chvíle. Chybí nám ještě zkušenosti a klid na hokejce,“ dodává s přesvědčením, že tyto nedostatky zápas od zápasu mizí. Klub ale důležitá utkání teprve čekají. O osudu jičínských florbalistek se rozhodne v play-down, kde se hraje o udržení v soutěži.

U florbalu, jelikož to je kolektivní sport, je podle Mikoláškové důležité, aby tým držel při sobě. „S tím my vůbec žádný problém nemáme,“ usmívá se. Mladším spoluhráčkám se snaží předat své extraligové zkušenosti. Není ale jediná, nejvyšší soutěž si předtím zahrály i opory týmu Karin Vavrečková a Andrea Saltýnková.

Pomáhají i fanoušci

V Jičíně si čtyřiadvacetiletá obránkyně pochvaluje také zájem fanoušků, pro které odvádí maximum. „Při každém domácím zápase přilákáme nejvyšší návštěvu kola v rámci celé extraligy,“ říká spokojeně. „Na náš zápas s pražskými Bohemians dorazilo dokonce 208 diváků,“ dodává a upozorňuje, že jde v historii ženské extraligy o čtvrtou nejvyšší návštěvu, co se týče základní části.

Opora jičínských florbalistek se věnuje tomuto sportu jedenáct let. Nebyl ale vždy první volbou. Kapitánka FBK Jičín hrála odmalička také fotbal. „Přišel čas, kdy jsem se musela rozhodnout pro jeden sport, abych se mu mohla věnovat naplno,“ vzpomíná florbalistka, „zvítězil florbal, jelikož jeho základna byla v Jičíně. Za fotbalem jsem musela dojíždět do Mladé Boleslavi nebo Hradce Králové.“

Za svou nejsilnější stránku považuje rychlost a přehled na hřišti. „Ještě musím ale zapracovat na střelbě příklepem, k tomu se při zápase moc nedostanu,“ přiznává obránkyně, které přezdívají Mikeš. Kromě jičínského klubu si vyzkoušela i jiná působiště. Z tehdy druholigového Jičína přestoupila do Liberce, kde se hrála nejvyšší florbalová soutěž. „Když jsem dostala nabídku, neváhala jsem. Jedním z důvodů byla i možnost reprezentace,“ přiznává.

Do juniorské se dostala. Na závěrečném soustředění před mistrovstvím světa v roce 2008 si však přetrhla křížové vazy v koleni. Potíže s kolenem ji provázely dál, ani po roce regenerace se jí nepodařilo dostat zpět. „V Liberci jsem už nedostávala tolik prostoru,“ zmiňuje důvody, proč po třech letech změnila působiště a začala hrát za Elite Praha.

Skloubit dojíždění a pracovní povinnosti však nebylo jednoduché, a tak se Mikolášková po roce v pražském klubu vrátila do Jičína a pomohla mu vybojovat extraligu. „Teď už mám osobní cíl jenom jeden, a to dohrát sezonu bez zranění,“ říká Mikolášková.

Bez práce to nejde

Protože v podmínkách ženské extraligy není možné stát se profesionálkou, pracuje jako logistka. „Florbal urazil během několika let obrovskou cestu, na profesionální hráčky si ale ještě asi budeme muset počkat,“ soudí o možnosti uživit se milovaným sportem.

„Velké kluby jsou však schopné zajistit hráčce alespoň ubytování a práci, při které nebude problém skloubit hraní s tréninky a víkendovými zápasy,“ uzavírá kapitánka Jičína.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze