Je vystudovaným strojním inženýrem, v oboru však v nejbližší době nehodlá prorazit. „Horská kola jdou na odbyt, tak proč se hnát jinam,“ usmívá se.
Ve víkendovém utkání Houserů s Ústím nad Labem byl oceněn jako nejlepší hráč. „Ze začátku jsem se nemohl chytit, ale pak jsem pár důležitými koši, stejně jako ostatní kluci, přispěl k vítězství,“ ohodnotil se Hudeček.
Trenér Jiří Jandák jej staví na pozici číslo čtyři, tedy na místo pivota, který nehraje jen pod košem, nýbrž i doskakuje a střílí z větší vzdálenosti. „Vyhovuje mi to, jsem na to zvyklý už léta.“
Zaměstnání mu ubírá síly. „Je to náročné. Nejhorší ale je, že nemohu trénovat tolik jako ostatní, a to se brzy projeví. Necítím se tak dobře,“ vykládal bez dvou centimetrů dvoumetrový chlap.
Houserům, za něž hraje už pět let, dělá kapitána. Je to vůdčí typ, na hřišti se dokáže projevit. „Zápas s Ústím mi vyšel,“ radoval se.
Dal třináct bodů, důležité byly zejména jeho dva koše v samotném závěru. „Konec byl zase zbytečně nervózní. Ale to už je naše tradice. Ze sedmi zápasů jsme hráli dobře vlastně jen jednou, a to proti Nymburku. Jinak máme pořád hluchá místa, ale samozřejmě pracujeme na jejich odstranění,“ ujistil.
Byl šestkrát faulován, soupeři dělal problémy svou schopností pokrýt si míč. Z šesti trestných hodů proměnil pět. „V takovou chvíli je potřeba se uklidnit, někteří kluci jsou při střelbě šestek zbytečně nervózní,“ soudí.
