"Už zase řádí," říkali na břehu račického kanálu jedni. "Má formu jako dělo," dodávali druzí. Uznání patřilo Martinu Fuksovi, objevu loňské sezony, kterou však musel kvůli zranění předčasně ukončit.
Na dvoustovce porazil o loď Jaroslava Radoně, háčka úspěšné deblkanoe. Na kilometru pak za sebou nechal Filipa Dvořáka, druhého člena deblu, který z loňského mistrovství světa přivezl dva bronzy, tři desítky metrů. "O tolik jsem na domácích závodech ještě nikomu neujel," těší Fuksu, který za pár dní oslaví 21. narozeniny.
Vzpomínáte? Loni v červnu oslnil dělovým startem mezi kanoistickou elitou, když na seniorském ME v Portugalsku vyhrál kilometr i poloviční trať. To se v historii české kanoistiky do té doby nikomu nepodařilo. Hned se o něm začalo hovořit jako o nástupci Martina Doktora, dvojnásobného olympijského vítěze z Atlanty 1996 a sběratele dalších medailí.
Vrcholné podniky Martina Fuksy v roce 2014SP Račice - 16. až 18. 5. |
Pak ještě stačil přivézt zlato a stříbro z ME do 23 let v Poznani, jeho tažení za dalšími vavříny ale zastavilo bolavé koleno. Na MS do 23 let a v seniorské konkurenci už nezávodil. "Koleno mě nebolí. Doufám, že už to tak zůstane," věří kanoista, kterého doma v Nymburce vypiplal rodinný tým - jeho děda Josef je někdejší vodák a trenér, otec Petr, bývalý reprezentant, je koučem v pražské Dukle a trénuje i Martina.
Suverenita, s jakou si nyní vedl při závodech, byla ohromující. "Loni jsem si to dobře rozjel a hrozně rád bych na to navázal. Snad jsem teď potvrdil, že na to mám," říká skromně.
Slova o tom, že bude z letošních šampionátu "třiadvacítek" i dospělých vozit medaile, a především zlaté, od něj neuslyšíte.
"Já bych to samozřejmě chtěl, ale letos je mým hlavním cílem jezdit mezi nejlepšími světovými závodníky do šestého místa. To proto, že z mistrovství světa 2015 se kvalifikuje do olympijského Ria právě první šestka, a je jedno, jestli na kilometru, nebo na dvoustovce. Kdo se kvalifikuje v jedné disciplíně, může jet v Riu i druhou."
Obsluhoval učitele a lázeňské hosty
Seriál Světového poháru začíná o 2. až 4. v Miláně. "Tam nepojedu, měl bych toho moc, radši potrénuju. Stačí mi další závod v Račicích, doma budu chtít uspět," pokyvuje hlavou.
Kdyby se mu pak v červenci dařilo na mistrovství Evropy, mohl by se stát prvním českým kanoistou, který by obhájil kontinentální zlato. "To by bylo prima. Je dobré být v něčem první, když už Martin Doktor těch medailí posbíral tolik," usmívá se při zmínce tří desítek cenných kovů z velkých podniků svého slavného předchůdce.
A zmíněná maturita na gastronomické škole v Poděbradech? Byla to její první část - z odborné gastronomie.
"Měli jsme za úkol připravit raut pro určitou skupinu lidí, to znamená zajistit prostory, sehnat potraviny, navařit různá jídla, dva dny jsme byli od rána do večera v jednom kole. A při samotném čtvrtečním rautu jsem měl na starosti welcome drink - to všechno pro lázeňské hosty z Maďarska a ze Slovenska, a také pro učitele z naší školy. Známku ještě neznám, ale už vím, že jsem tuhle část maturity zvládl," zatváří se spokojeně.
Druhou částí budou v květnu slohové práce v češtině a angličtině. "Snad to udělám," přemítá a na otázku, jestli mu při písemných zkouškách mohou pomoci i jeho sportovní úspěchy, odpoví bezelstně. "Kéž by! Ale třeba to nebudu potřebovat."
