Proč jste se nakonec rozhodl, že budete pokračovat?
Přešel jsem do vyšší hmotnostní kategorie a našel novou motivaci. Měli jsme rodinnou radu a nakonec jsme se rozhodli, že mám pokračovat. Zatím to vychází a doufám, že to bude vycházet i dál. Třeba třetí místo na nedávném Grand Prix v Turecku mě potěšilo.
Kategorii do 81 kilogramů už jste jednou zkoušel a nevyšlo to. Nebál jste se teď toho přechodu?
To víte, že jsem se toho bál. Možná i proto, že dřív mi tyhle pokusy nevycházely a vždycky jsem se nakonec vrátil do třiasedmdesátky. Ale myslím, že v šestadvaceti už jsem k tomu dozrál jak silově, tak mentálně.
ProfilJaromír Ježek Narozen: 13. 11. 1986 |
Alespoň nemusíte shazovat dvanáct kilogramů před každým turnajem jako dřív.
V tom je to samozřejmě mnohem lepší. Organismus je tím věčným shazováním už trochu opotřebovanější a dobré je to i pro psychickou pohodu.
Přestal jste se hlídat v jídle?
To já jsem se nehlídal ani před tím. Snažím se jíst zdravě pořád, i když tak jednou týdně si člověk z kopýtka vyhodí.
Co máte rád?
Třeba kachnu s knedlíkem. Ale je pravda, že teď nemusím úplně striktně dodržovat pravidla, která jsem měl měsíc před velkými turnaji, když jsem shazoval třeba těch dvanáct kilogramů.
Ve vyšší kategorii musíte být silnější. Byl ten přechod bolestivý?
To ani ne, spíš jsem si musel zvyknout na jiný styl juda. Teď je to míň dynamické a technické. Snažím se tomu přizpůsobit. V jedenaosmdesátce se nemůžu prát jako dřív, musím to trochu změnit.
Musel jste změnit způsob přípravy?
Techniku mám a snažím se ji zdokonalit. Trošku jsem musel máknout v silové přípravě, aby to mělo tu správnou štábní kulturu.
Zvedáte teď na činkách o hodně víc?
To nejde říct, protože jsme úplně změnili trénink. Teď to není o maximálkách, ale o objemu.
V pátek se budete prát na mistrovství Evropy. S čím jste do Maďarska odjel?
Ve třiasedmdesátce jsem vždycky musel jeden osobní zápas vyhrát ještě před turnajem - a to shodit na požadovanou hmotnost. Zato teď se můžu soustředit opravdu jen na svůj výkon. Budu se snažit v prvním kole ze sebe vydat maximum, nezaspat a vyhrát. Uvidíme, na co to bude stačit.
Tak jaké máte ambice?
V roce 2011 jsem byl třetí, a tak ambice samozřejmě někde v hlavě mám. Zopakovat něco takového by byla velká euforie. Ale je tam čtyři nebo pět soupeřů, kteří mi to budou chtít znepříjemnit. Záleží, jaký bude los. A samozřejmě na mých výkonech.
Vzpomenete si ještě občas na to úspěšně mistrovství před dvěma lety?
Na to se nezapomíná. Vždyť je to jeden z největších úspěchů, kterých jsem dosáhl. Medaili mám uloženou ve skříni a diplom vystavený na zdi.
Nehraje si s medailí váš dvouletý syn Jaromír?
Na tu naštěstí nedosáhne, ale diplom už párkrát v ruce měl. Asi ho chtěl roztrhat, tak jsem mu vysvětlil, že zrovna tenhle trhat nesmí.
Závěr přípravy vám zkomplikovaly zdravotní problémy. Co vám bylo?
Jsem alergik, a tak je pro mě jaro nejhorší roční období. Když vyjdu ven a nadýchnu se, tak je to špatné. Naštěstí je judo halový sport a snad to v pátek můj výkon neovlivní.
Jak se alergie u vrcholového sportovce projevuje?
Je to taková celková únava. Když člověk bere prášky, tak jsou to takové oblbováky, že se mu pak ani nechce trénovat.
Můžete brát stejné prášky jako běžní lidé, nebo si kvůli dopingovým pravidlům musíte dávat pozor?
Tohle mi hlídá doktor. Samozřejmě musíme dbát na dopingová pravidla. Proto nemůžu brát silnější prášky, které by mi třeba pomohly víc.
