"Občas kolem sebe zaslechnu, že bych na medaili mít mohl. Ale mně to přijde trochu ujeté. Bylo by hodně smělé, kdybych na takové pozice měl hned myslet. Vždyť jedu na svůj první svět, poslední tři týdny přípravy jsem měl omezené kvůli zranění ramena. Takže musím být soudný," uvedl Jurečka.
Dvaadvacetiletý závodník z Havířova se ve svých výrocích drží při zemi, i když prožívá možná přelomovou sezonu a rychle se vyšvihl až na 13. místo světového žebříčku. Jurečka však ve svých výkonech dál vidí velké mezery.
"Když se zpětně dívám na nějaké zápasy, které jsem na Grand Slamu nebo na Grand Prix šel o medaile, až mě mrzí, kolik obrovských chyb pořád dělám. Mrzí mě, že jsem to nezačal odstraňovat dřív. Na druhou stranu ty výsledky naznačují i to, že vynaložená práce se začíná vracet," líčil Jurečka.
Před brazilskou výzvou tak zůstává pokorný. "Budu rád, když mi to na žíněnce trochu půjde, neudělám ostudu a nevykukám v prvním kole. Opravdu nesmím hledět dál než za ten nejbližší zápas. Ale čím víc jich v pátek bude, tím lépe. Hlavně do všeho musím jít s naprosto chladnou hlavou. Jasně, jsem na mistrovství světa, ale přece to není den, který se liší od ostatních," prohlásil.
Letošní výsledky mu sice dělají radost, ale před vrcholem sezony se jimi nijak nechvástá. "Musím se na to dívat i tak, že je poolympijská sezona a několik dobrých lidí třeba spoustu závodů vynechalo. Je mi jasné, že ty další roky zase budou kvůli větší konkurenci mnohem náročnější," přemítal judista, který v dubnu na mistrovství Evropy v Budapešti obsadil deváté místo.
Svěřenec trenéra Marcela Frenštátského zároveň upozornil, že bronzové medaile ze závodů Grand Slamu, Grand Prix či univerziády se nesmějí tolik přeceňovat. "Ve finále se stejně počítá jen to, jak člověk dopadl na olympiádě, mistrovství světa a mistrovství Evropy. Medaile z jiných akcí jsou hezké, ale ty největší výhry se počítají jinde," podotkl Jurečka.
V pátek si odbude debut na MS a ví, že musí být neobyčejně trpělivý, aby se na vrcholné akci někdy dočkal pronikavého úspěchu. Jurečka jako příklad uvedl vrstevníka Lukáše Krpálka, úřadujícího mistra Evropy, který na světových šampionátech postupně vypadl v prvním kole, pak skončil sedmý a předloni se dočkal stříbra.
"Lukáš je neskutečný talent a stejně se v seniorech hned nedočkal velkých medailí. To musím mít na paměti. Na osmitisícovou horu také nevyskočíte rovnou ze země. Všechno má svůj vývoj," řekl student Fakulty tělesné výchovy a sportu.
V Riu je už od neděle, atmosféra velkého svátku mu však příliš neučarovala. Jurečka jako vyhlášený milovník přírody nevyhledává velký humbuk, raději se drží stranou okolního ruchu. Do haly Maracanazinho chodí jen proto, aby fandil dalším českým reprezentantům.
"Mě trochu unavuje, když jdu do haly a všude kolem sebe vidím pořád ty samé obličeje. Jasně, povzbudit naše kluky je samozřejmost, ale jinak člověk přichází o energii, když kolem sebe má pořád judo. Vždyť je ho dost celý rok," vysvětloval Jurečka.
"Kdybych mohl, tak se jdu třeba projít po Riu nebo na chvíli na pláži skočím do moře. Prostě být někde jinde a na judo chvíli nemyslet. Ani v televizi ho moc nesleduju. Pro mě je klíčové, abych byl nadržený na svůj den D. Kdo proti mně nastoupí, toho zkusím rozmáznout. Musím mít správně nastavenou hlavu," dodal Jurečka.
