„Mám z toho úžasný pocit, protože absolvovat soutěž po osmi měsících a ještě ozdobit návrat medailí není vůbec samozřejmost,“ říká 24letý judista, který se představil v turnaji vůbec poprvé od závěru loňského srpna. Tehdy v Čeljabinsku získal pro republiku vůbec první titul světového šampiona, ale loni v listopadu jej přibrzdilo zranění kolena.
Takže vás nemrzí, že jste coby mistr světa nezískal zlato, jak v posledních letech bývá vaším zvykem?
Ani náhodou, jsem strašně rád. Ještě nebylo všechno ideální, navíc se chce na mistra světa každý vytáhnout, a to bez ohledu na jeho předchozí zranění. Věřím ale, že až se pořádně rozzávodím, dostanu se do obvyklé formy a pohody.
Zranil jste se v listopadu, kdy jste si na soustředění v Japonsku utrhl meniskus, před Vánocemi jste v Praze absolvoval operaci. Jak těžké pro vás byly další týdny?
Tak strašné to zase nebylo, věděl jsem, že to chce čas a trpělivost. Celý leden jsem se dával dohromady, cvičil jsem, šlapal na rotopedu a koleno postupně zatěžoval. V únoru už jsem začal s tréninkem a v jeho závěru jsem letěl do Japonska na další kemp. Japonci mě přivítali skvěle, podle nich jsem udělal dobře, že znovu začínám tam, kde jsem skončil. Potom následovaly další tréninkové kempy v Nymburce a Maďarsku - myslím, že v březnu už jsem byl připravený dobře.
Takže už jste byl nachystaný na dubnové mistrovství Evropy v Glasgowě? To se nakonec nekonalo - příčinou prý byli sponzoři šampionátu, kteří nesplňovali kritéria Evropské federace juda...
Tak nějak to bylo, ale připravený jsem byl. Pravda, závod je vždycky jiný než trénink, ale věřil jsem, že budu schopný usilovat o obhajobu loňského evropského zlata. Všechno ale padlo. Byl jsem trochu naštvaný,do Glasgowa jsem se těšil a měl všechno naplánované včetně hubnutí, ale co s tím, že.
Judisté tedy letos přišli o evropský šampionát?
Nepřišli, za mistrovství Evropy se budou považovat výsledky červnových Evropských her v Baku.
Loni začala judistům olympijská kvalifikace a vám náleží v tomto žebříčku čtvrté místo, zatímco ve světovém žebříčku kategorie do 100 kilogramů jste stále první. Jak si to vysvětlit?
Tak, že olympijská kvalifikace začala loni a já kvůli zranění o pár turnajů přišel, a do světového žebříčku se počítají výsledky za poslední dva roky. V tomto pořadí jsem si vytvořil velký náskok titulem z Čeljabinsku, bylo za něj 900 bodů, takže pořád vedu asi o sto padesát bodů. A pokud jde o olympijskou kvalifikaci, je úplně jedno, jestli nakonec budu první nebo osmý v pořadí, protože první osmička bude v Riu nasazená. To je mým cílem - před hrami v Londýně jsem v nejlepší osmičce nebyl a pak na to doplatil, skončil jsem sedmý.
Jaké jsou teď vaše další plány?
Příští týden odjíždím na mezinárodní tréninkový kemp do Turecka, potom mě čeká turnaj Masters v Maroku, kde se v každé kategorii sejde šestnáct nejlepších judistů světa. A v červnu to bude už zmíněné Baku; v Maroku i tam se budou rozdělovat body do obou žebříčků a doufám, že jich posbírám co nejvíc.
