Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Formulový talent Záruba se učí, kam může strčit nos a kam ne

Josef Záruba ve svém monopostu při testech ve Španělsku. | foto: Facebook Josefa Záruby

3 2015
Jeho závodní stroj stojí v garáži, on sám však nezahálí. „Snažím se chodit s trenérkou co nejčastěji do fitka, k tomu mám ještě koníčky jako tenis a box, abych to prokládal i něčím zábavným,“ přibližuje Josef Záruba svou zimní náplň. I jako automobilový závodník totiž potřebuje kondici a vysportovanou figuru.

„Je to hodně důležité, i když někomu se může zdát, že jenom sedíme za volantem. Ale působí tam na vás nějaké přetížení a musíte se cítit dobře, aby vás nic nerozrušovalo. Nesmím cítit žádné bolesti zad nebo svalů, které jsou namáhané přetížením, abych se mohl koncentrovat jenom na jízdu. A když při testech za den urazím 300 kilometrů, musím být plně připraven i na další den,“ vysvětluje čerstvě devatenáctiletý pilot z Hrušovan nad Jevišovkou.

Ten neřídí ledajaký vůz, ale přímo formuli, konkrétně Renault 2000. A na závěr uplynulé sezony Severního evropského poháru (NEC) s ní na německém Nürburgringu skončil druhý, což pro nováčka znamenalo pozoruhodný úspěch.

„Hlavně jsem sbíral zkušenosti, protože to byla moje první sezona ve formuli a bylo to trochu bouřlivé. Musel jsem se trochu oťukat,“ líčí Záruba. „Občas jsem byl moc optimistický a do někoho jsem vrazil,“ dodává.

Právě kvůli častým haváriím mu v celkovém pořadí seriálu patřilo 16. místo, v Česku byl ovšem ve své kategorii nejlepší. A mezi elitu by rád příště pronikl i v NEC. „Chtěl bych vyhrát nebo být aspoň v první trojce.“

Jako spousta jiných kluků začal sympatický mladík s hokejem, u kterého vydržel deset let. Pak si ovšem v Modřicích vyzkoušel jízdu v motokáře a našel novou lásku. „Dá se říct, že mě k tomu přivedl táta, protože má k autům dost kladný vztah. Mě to chytlo, takže jsem jezdil čím dál víc, časem i český mistrák,“ sděluje Záruba.

Protože prokázal talent, přesedlal časem do prototypů, což je mezistupeň mezi autem a formulí. „Je to lehké, generuje to přítlak, motor točí hodně otáček, jízda je svižná. Jen to má zakapotovaná kola, ale hlava je venku,“ upřesňuje Záruba.

V minulém roce už se proháněl ve formuli, kterou považuje za motoristický vrchol. „Ty naše nejsou ty úplně nejrychlejší, ale jsou to hezké závody. Jezdí tam mladí býci jako já, každou chvíli je někdo mimo dráhu a pořád se něco děje,“ přibližuje jezdec španělského týmu AVF, jemuž dělá manažera brněnský závodník Jiří Mičánek junior.

Asi každý, kdo usedne do formule, sní o její nejslavnější sérii - magické F1. „Takový je cíl všech, co jezdí se mnou. Určitě by to bylo hezké, ale je to otázka strašně moc peněz a štěstí. Chtěl bych se v ní svézt aspoň na nějakém testování,“ vyznává se Záruba, jehož reálnější metou je probít se do šampionátu Renault 3500. „To už jsou vozy hodně podobné formuli 1,“ podotýká.

K postupu výš však ještě musí najít ten správný jezdecký mix. „Musí se skloubit odvaha, abych se nebál někoho předjet, s rozvahou, abych to v každém závodě nerozbil. Abych zkrátka věděl, kam můžu strčit nos a kam už ne,“ glosuje talent z Hrušovan, jemuž pomáhají i rady zkušenějších pilotů.

„Také mám inženýra, se kterým po každé jízdě probírám data, protože v autě jsou senzory úplně na všechno. Ale samotným závoděním si člověk hlavně musí projít sám. Doufám, že do toho ještě dozraju,“ oznamuje Záruba.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze