"Je to prostě osud. Člověk si nic nemůže plánovat. A když už se něco takového stane, musíte si tím projít a poprat se s tím," říká devětadvacetiletá univerzálka.
Jste čtyři měsíce po operaci. Co teď můžete dělat?
Pracuju individuálně s atletickým trenérem Alešem Kaplanem. Chodíme každý den plavat, to je první fáze. Druhá je posilování na Folimance nebo na FTVS, kde Aleš učí. To je vlastně jediné, co můžu dělat: posilování, plavání, kolo.
Jak dlouho ještě rehabilitace bude trvat?
Sama pořádně nevím, je to pro mě nové. Všechno nechávám na Alešovi, postupně přidáváme na intenzitě. Tenhle týden jsme třeba zapojili kolo, na něm asi budu teď často. Před čtrnácti dny jsem odhodila berle, tak budu asi brzy také chodit s trekingovými holemi. Prostě je potřeba postupně koleno začít zatěžovat.
Zřejmě ještě dlouho potrvá, než se zapojíte naplno do tréninku a postupně i do zápasů. Může se pauza protáhnout třeba i na celou sezonu?
Opravdu nevím. Slyšela jsem, že minimum je půl roku. Záleží vždycky na konkrétním případu: někdo začne už po těch šesti měsících, někomu to trvá o dost déle. Jak to bude v mém případě, to zatím vůbec neumím odhadnout. Beru to, jak to je. Pokud už v téhle sezoně nenastoupím, nic s tím nenadělám.
Vezmete už teď občas míč do ruky, abyste neztratila cit?
Zrovna nedávno se mi stalo, že jsem během zápasu seděla na lavičce a někdo mi tam nechtěně přihrál. Míč jsem pohotově chytla, reakce byla docela dobrá. Ale na trénink s balonem mám ještě určitě čas.
Hrát nemůžete, ale s týmem jste skoro pořád. Pomáhá vám to?
Snažím se být s holkama každý den. Dopoledne mám většinou individuální trénink, odpoledne zase trénují ony, tak se zajdu podívat a pozdravit je. I během domácích zápasů jsem s nimi, sedím na lavičce, snažím se je pořád podporovat.
Na venkovní zápasy jezdit nebudete?
Zatím ne, koleno ještě není v takovém stavu, aby zvládlo náročné cestování. Až na tom budu lépe, možná poletím třeba na nějaký zápas Euroligy. Uvidíme, jestli to po mně pan manažer nebo trenérka budou chtít.
Pauza může být dlouhá. Je to velký nápor na psychiku?
Je to hodně jiné, nezvyk. Byla jsem zvyklá jezdit na reprezentaci, pak hned zase hrát za klub, skoro jsem se nezastavila. Teď nemůžu hrát ani trénovat, takže někdy je to psychicky docela těžké. Na druhou stranu si aspoň můžu trochu odpočinout. I když je to samozřejmě mnohem delší odpočinek, než bych si přála.
Čím volný čas vyplňujete?
Kupodivu mě docela začalo bavit plavání, o kterém jsem si myslela, že to pro mě bude otrava. Je to tak, jak se říká: že člověk skočí do vody a všechno špatné se z něj vyplaví. Pomáhá mi to hodně i psychicky. A tím, že jsem po dlouhé době v Praze, tak si konečně můžu užít kamarády a rodinu. Chodím na koncerty, do divadla... Na to jsem dřív neměla čas.
Řešila jste své zranění se spoluhráčkami, které už něco podobného zažily?
Hned když se mi to stalo, bavila jsem se s Romanou Hejdovou a Alenou Hanušovou, které mají s podobným zraněním zkušenosti. A hodně mě potěšilo, že mi psala povzbuzující zprávy třeba Řekyně Stella Kaltsidouová. Taky má s koleny problémy, hodně mi radila a ještě teď spolu některé věci konzultujeme.
Dokážete být trpělivá pacientka? Nebudou vás postupem času doktoři muset mírnit, abyste návrat neuspěchala?
Myslím, že jsem hodně trpělivá. Pro mě je základ mít koleno zdravé, už mám nějaký věk. Není kam spěchat, chci se dát do kupy a radši si počkám, než abych to uspěchala a riskovala, že si zranění obnovím.
Ještě k USK: myslíte si, že tým už se stihl sehrát? Před sezonou pět hráček odešlo, šest nových přišlo...
Tým už je spolu docela dlouho, s výjimkou dvou Američanek všechny nové holky absolvovaly celou přípravu. Ještě to asi není úplně ideální, ale určitě se to bude lepšit. Už teď je vidět, že jsou připravené dobře.
Která z posil z vašeho pohledu týmu pomohla zatím nejvíc?
Určitě španělská rozehrávačka Laia Palauová. Patří k nejlepším v Evropě, navíc je to vůdčí typ. Dokáže tým vyburcovat, už teď je vidět, že to bude velká posila.
