Před dvěma lety prohlásil: Do dvou let chci být v první světové stovce. Bylo mu sedmnáct, na kontě měl juniorský titul na Australian Open a v žebříčku ATP figuroval někde v deváté stovce. Nyní je devatenáctiletý Jiří Veselý, talentovaný junior z prostějovské líhně, první stovce skutečně na dohled.
Ten vytáhlý kluk s raketou v levé ruce totiž v sobě něco má. Při výšce 198 centimetrů umí ze servisu na soupeře vyslat dělovou ránu – rychlostí až 234 kilometrů za hodinu. Má parádní švih. V posledním období navíc výrazně zrychlil hru. "Pan Navrátil upřednostňuje nátlakovou hru," říká o svém kouči, kapitánovi daviscupového týmu.
S kondičním trenérem Jozefem Ivankem, který léta spolupracoval i s Petrou Kvitovou, výrazně zlepšil fyzickou kondici. Na zdravotní prohlídce pro ATP, kterou Veselý absolvoval v Paříži, fyzioterapeuti žasli nad jeho parametry. "Vyšly nadprůměrně."
V minulosti měl přitom problémy s achilovkou. Loni v říjnu si navíc v semifinále v Casablance proti Alžířanu Quahabovi utrhl vaz v levém kotníku – při mečbolu! Zbytek roku nehrál. Ale návrat, to je mimořádná jízda. Od začátku sezony vyhrál tři turnaje futures a dva challengery. Z 263. místa v žebříčku už se vyšplhal na 127. pozici. "Nikdo to nečekal," upozornil.
Kvalifikaci na Roland Garros zvládl suverénně, ve třech zápasech neztratil ani set. Před pařížskou grandslamovou premiérou si při losu tajně přál za soupeře Rogera Federera. "To by byl zážitek! Je to vzor, na který se dívám deset let. Měl bych i šanci zahrát si na obrovském kurtu. To by byla zkušenost."
Nakonec nastoupil proti Philippu Kohlschreiberovi, 16. nasazenému. Prohrál 6:7 (3), 6:1, 5:7, 2:6, ale tři sety Němci vzdoroval. Pak přiznal: "Překvapilo mě, že se s ním do jisté míry dá hrát vyrovnaně."
Ještě víc chce přidat na fyzičce. A postupně sbírat zkušenosti, které mu zatím chybějí. "Pro mě jsou tohle zápasy, které hodně prožívám. Vždyť jsem na ty hráče nedávno koukal v televizi."
Zatímco na kurtu nutí soupeřům svůj agresivní styl hry, v rozhovoru devatenáctiletý dlouhán tempo zvolní. Nad otázkami přemýšlí, pomalu skládá slova. Mluví rozvážně. Ale ambice neskrývá. Turnajové trofeje ho lákají stejně jako v dětství. Možná ještě víc. "Člověk musí být při zemi. To, že chce být jednou nejlepší, je sen každého hráče. Ale nevyplatí se to říkat nahlas."
V uplynulých dnech si poprvé vychutnal kouzlo grandslamu. "Je to tady úplný sen."
Unášet se jím však nenechá. "Tohle je úvod, začátek kapitoly, do které bych se chtěl dostat. Chci tyhle turnaje hrát co nejčastěji. A nejlépe nehrát kvalifikaci. Pak je další kapitola: být tam tučně vypsaný jako nasazený."
Příští týden se opět vrátí na challengery, bude hrát v Prostějově, pak v Košicích. A pomalu vyhlíží trávu. Se svým podáním nebude bez šance.
