Přesto ho právě za květen porota MF DNES určila jako nejlepšího sportovce měsíce v Plzeňském kraji. Po cyklokrosaři Štybarovi, lyžaři Jakšovi, hokejových dorostencích Plzně a fotbalistovi Bezdičkovi je pátým dílčím vítězem ankety, která vyvrcholí vyhlášením Sportovce roku.
Zakryl trochu porážku ve finále Ligy mistrů se španělským Ciudadu Real zisk německého titulu?
Příliš ne. Titul jsme vyhráli hned čtyři dny po finále, takže smutek v nás ještě přetrvával. Ale fanoušci se zachovali úžasně, hned po porážce se Španěly nám dali najevo, že stojí při nás. To nám pomohlo.
V Kielu, házenkářském superklubu, máte za sebou první sezonu. Jaká pro vás byla?
Zvláštní. Po pár kolech bundesligy jsem si zranil koleno. Z toho jsem měl vždycky strach a potvrdilo se to. Trvalo týdny, než jsem se vrátil na palubovku. A dlouho mi scházela dynamika, přehled ve hře. Zpětně přiznávám, že na útočnou fázi jsem formu neměl. Až ke konci sezony jsem se cítil stoprocentně.
Bude příští sezona ještě těžší?
Já věřím, že to bude naopak. Poznal jsem, jak to v klubu chodí, herní styl mužstva. Na příští sezonu se strašně těším a o motivaci nemám nouzi. Chci získat co nejvíce trofejí.
Teď máte před sebou ještě jednu výzvu, sobotní rozhodující duel v Srbsku o postup na MS 2009.
Rok jsem si v nároďáku pořádně nezahrál a moc mi to chybělo. Není nad to prožít radost s reprezentací. Máme před sebou ještě velký kus práce, ale atmosféra v mančaftu mi dodává optimismus. Věřím, že to zvládneme.
