Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jícha: Až budu fit, chci se s reprezentací loučit před diváky v Česku

Vrchol kvalifikace o Euro 2016 musí Filip Jícha kvůli zranění vynechat. | foto: Pavel Lebeda / chf.cz

9 2015
Sezona, kterou protrpěl a v níž kupil omluvenky do reprezentace, měla aspoň sladkou tečku: nejlepší český házenkář Filip Jícha se s Kielem stal posedmé mistrem Německa. Ale byly to bolavé oslavy - od lékařů dostal nařízený desetitýdenní klid. „Chci být hlavně znovu fit. Cítím na sobě chuť i to, že um neztrácím,“ říká 33letý Jícha.

Vlastně už od loňského léta neustále řešil: Co je s mým tělem? „Zajímavá sezona. Po sedmi letech jsem byl vážněji zraněný - a vydrželo to celý rok,“ říká Jícha, kapitán německého velkoklubu z Kielu.

Na podzimní operaci kotníku navázaly střevní chřipka na MS v Kataru, jarní silné virózy a pak hlavně problémy s úpony v tříslech, jež se rozvinuly v bolestivý zánět stydké kosti. Proto Jícha vynechával zápasy a omlouval se z reprezentace, tak jako z blížícího se závěru kvalifikace o Euro.

„Až když jsme si zajistili německý titul, řekli mi lékaři, že už mě nebudou dál pumpovat tabletami. Každý dostal po konci nějaké povinnosti, ale já nic. Jen mám být deset až dvanáct týdnů v klidu,“ usmál se Jícha.

Na start příštího ročníku budete v pořádku?
Vychází to tak, ale s tím, že v úvodu budu víc trénovat, než hrát. Chci být znovu fit: Jestli mají zranění přijít každý sedmý rok jako teď, tak to beru.

Takže cítíte, že jste platil daň za předchozí roky?
Určitě. I lékaři v Kielu mi říkali, že tělo drželo na extrémní zátěž extrémně dlouho. Teď je jen třeba dát mu prostor se zotavit a zregenerovat. Podle toho, jak mě znají, prý nemusím mít obavu, že by to mělo znamenat konec kariéry.

Byl závěr roku bolestivý?
Na konci to byla křeč, počítali jsme každé utkání do konce a čím víc jsme počítali, tím hůř jsme hráli. Na Final Four Ligy mistrů jsme prohráli semifinále, to se pak z nejlepší akce stane ta nejhorší. Naštěstí jsme zvládli bundesligu v Hannoveru. Nechal jsem uschopnit, umrtvili mi stydkou kost, mohl jsem nějak zasáhnout.

A začaly oslavy. Byť zbývalo do konce ještě jedno kolo, prakticky už jste nemohli prvenství ztratit.
Já jsem mohl slavit nejvíc: věděl jsem, že už nastoupit nemůžu, dva zápasy během 48 hodin bych nezvládl. Takže vše začalo ve středu, ve čtvrtek jsme se sešli jen na večeři, v pátek se slavilo v Kielu. Ale zatímco jindy končíme zápas odpoledne a máme na juchání s fanoušky celý den, teď se začalo od osmi večer. Bylo to nahuštěné, ale zase intenzivní. Moc se mi to líbilo.

Jaké to je, když na fotkách zvedáte už sedm prstů, tedy za každý německý titul jeden?
Je pravda, že když jsem dával na svůj Instagram fotku, začal jsem to počítat a říkal si: To snad není možné! Je to obrovské číslo. Nikdy by mě nenapadlo, že za svých deset sezon v bundeslize budu mít sedm prvenství a jedno druhé místo.

A co bude dál? Smlouvu máte jen do roku 2016, byť s roční opcí.
Moje budoucnost se řeší. Už jsme se vážně bavili s vedením. Na házenkářském trhu je obecně nedostatek světových hráčů nejvyšší kvality; kdo takového má, snaží se ho udržet. Chci mít jasno do Vánoc a mým přáním je ukončit kariéru v Kielu. Zda půjde tímto směrem také klub, uvidíme.

Filip Jícha na tréninku české házenkářské reprezentace.
Zraněný Filip Jícha sleduje z tribuny zápas českého národního týmu.

V sezoně byl Filip Jícha jak na hřišti, tak často pouze v roli diváka kvůli četným zraněním.

Hodláte končit v roce 2019, proč?
Do tohoto roku budu snad schopný držet krok se špičkou krok. Nechtěl bych přejet přes závit, belhat se na hřišti. Přijde mi to jako dobré datum na rozlučku se s velkou házenkářskou scénou. A pak bych se pokusil přejít do normálního života.

Řešíte budoucnost klubovou, co reprezentace? Tam rozhodnutí vždy děláte v létě.
Celou sezonu jsem teď byl nehrající kapitán: nestihl jsem ani jedno kvalifikační utkání a vše se smrsklo na pět zápasů mistrovství světa ze sedmi. Hrozně rád bych řekl, že budu hrát, když jsem fit, ale teď nejsem. Pokud budu, budu se chtít s reprezentační kariérou důstojně rozloučit. Takže musím odehrát nějaké utkání doma; teď by mi to totiž vycházelo, provokativně řečeno, na konec v podobě vítězství v Prezidentské poháru v Kataru.

Takže?
Musím se nejprve uzdravit, být v klidu a rozloučit se v Česku.

Vaše parťáky čeká přetěžký závěr kvalifikace. Jak jim věříte?
Začnu trochu jinak: organizuju svou tradiční letní golfovou tour a psal jsem Honzovi Filipovi (jeden z koučů národního týmu), že se tak těším, že nemůžu dospat. On odpověděl: Já nemůžu dospat z toho, že tu nejsi ty a dalších deset zraněných. Na to jsem neměl co odpovědět. Chápu, že situace je velmi vážná.

Začíná se ve středu v Brně proti Francii, mistrům světa i Evropy...
Mělo by jít hlavně o oslavu toho, že takový tým vůbec přijede k oficiálnímu zápasu do Česka. Mluvil jsem s Nikolou Karabatičem, který už mě bombardoval, že se těší, jak budou v Brně slavit postup. Slíbil jsem jim, že se uvidíme a že jim zařídím kulturní program. Jejich generace momentálně v házené nemá konkurenci.

A rozhodující duel v Makedonii, kde pravděpodobně bude třeba vyhrát?Kdo z kluků tam ještě nikdy nehrál, má se na co těšit. Je třeba se aspoň pokusit vstoupit do utkání s chladnou hlavou, jinak nás přejedou. Nehledě na to, že házenkářsky jsou mnohem dál: ještě loni měli dva týmy v osmifinále v Lize mistrů. Makedonská házená nabízí obrovskou kvalitu, navíc je tu domácí prostředí s efektem důležitého utkání - pokud by prohráli, přijdou o Euro.

Co pokud o něj přijdou Češi?
Nebudeme předbíhat, ale pokud bychom se neměli kvalifikovat, bude v mých očích jenom obraz, jaký máme tým. To, že jsme loni prošli na MS, mi už tenkrát přišlo neuvěřitelné; letos se to ještě mnohem víc prohloubilo. Už to není tak, že osu týmu tvoří házenkáři ze zahraničí doplnění dvěma, třemi z české soutěže. Teď je to naopak. A rozdíl mezi evropskou a českou házenou je pořád velký.

Vidíte v týmu vedeném Janem Filipem a Danielem Kubešem naději pro budoucnost?
Myslím, že trenéři do toho dávají spoustu energie, chtějí pád zastavit vlastním tělem. Sloužit tomu, aby mladší kluci měli chuť na sobě pracovat, dál se rozvíjet i mimo reprezentační akce. Je to správná cesta. Ač je realita krutá, chci být sportovní optimista.

Což znamená?
Že i pokud bychom nepostoupíme na Euro, tak poté pád zastavíme a dostaneme se k tomu, že se budeme zase pozvolna přibližovat zpátky k nejlepším.

Jícha, Straka, Emmons... Golf pomůže dětem

Ač zraněný, tuhle akci si Filip Jícha ujít nenechá. V pondělí 15. června bude v plzeňské Dýšině pořadatelem charitativního golfového turnaje. „Určitě přijede Martin Straka, přemlouvám Páju Horvátha,“ líčí Jícha: „Taky tam budou Tomáš Hertl, Matt a Katka Emmonsovi, Venca Procházka z fotbalové Viktorky nebo skikrosař Tomáš Kraus.“ Ti všichni už podruhé podpoří Centrum Hájek pro pomoc handicapovaným dětem, jemuž vedle Jíchy pomáhají i fotbalisté či hokejisté Plzně, tenistka Andrea Hlaváčková a další sportovci. „Rodiny, které mají postižené dítko, tam s ním můžou rehabilitovat, nebo využít službu stacionáře a sami se začlenit do sociální života, začít třeba aspoň na částečný úvazek pracovat,“ přibližuje Jícha. „Jednak je centrum blízko Starému Plzenci, kde jsem se narodil. A hlavně jsem otec dvou zdravých dětí a dokážu se trochu vžít do situace, kdyby tomu tak nebylo. Chceme splnit určitou společenskou povinnost a ukázat, že ne všichni mají takové štěstí. A rozšířit k lidem z Plzeňského kraje, že tu taková možnost je. Mělo by se o ni starat a bojovat za ni.“







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze