Takhle se zrodil jeden z nejzajímavějších přestupů českého sportovce za rok 2015. Už od března byl házenkářský šutér Filip Jícha v kontaktu s Barcelonou. „Plánoval jsem dohrát kariéru v Kielu, ale dostal jsem tak dobrou nabídku, že mě to nutilo o ní přemýšlet,“ říká 33letý Jícha.
Když mu pak z Katalánska přišel návrh na čtyřletý kontrakt do roku 2019, vše se rozhodlo. „Chápu zástupce Kielu, že dát mi tak dlouhou smlouvu by pro ně bylo jisté riziko. A já nechtěl poslední roky kariéry jen tak ‚dát‘, ale bojovat o nejvyšší cíle, o triumfy v Lize mistrů. To je můj motor,“ vysvětluje.
Nyní mu život v Německu končí. Jícha bude o trofeje bojovat za Barcelonu.
Jaká byla vlastně reakce německého klubu, když se vše rozjelo?
Je to klasický sportovní byznys, ten nezná emoce: osm věrných let je hezkých, ale když se bavíme o budoucnosti, musí vážit, kolik je komu let, jak je na tom zdravotně. V Kielu řekli, že takové nabídce nemohou konkurovat – tím pádem se otevřela možnost, že mě prodají. Myslím si, že to nakonec byla výhodná i velmi upřímná spolupráce pro obě strany.
Byla pro vás Barcelona jedinou možností, kam odejít?
Nabídky přicházely vždycky, dva jiné kluby jsem na jaře odmítl. Barcelona byla vždycky takové lákadlo, s nímž jsem koketoval, ale zůstal věrný Kielu. Jsem vděčný, že tahle šance přišla a že jsem ji vzal. Vždyť je to vítěz Ligy mistrů a tým, který loni neprohrál jediný zápas; to je něco speciálního.
Co se člověku při takovém rozhodnutí honí hlavou?
Ve 33 letech jde o obrovský přísun energie, když člověk řekne: OK, změním dres. Vyrazím z pevného přístavu, kde mám úžasnou pozici, jsem kapitán týmu a všichni lidé za mnou stojí. Vzít takovou výzvu... Není to rozhodnutí, co uděláte ze dne na den; když jsem jej dělal, byla ve mně malá dušička.
Co říkáte na to, že ohlasy fandů z Kielu byly takřka stoprocentně pozitivní? Čekal byste to?
Reakce fanoušků mě obrovsky překvapily. Samozřejmě to pro mě bylo velmi náročné období, ne vždy bylo jednoduché se vůbec zdržovat v Kielu: hodně na mě doléhalo, že tahle životní etapa končí. Ale když už jsem to rozhodnutí udělal, těším se na obrovskou výzvu. Jiná kapitola začíná.
I kvůli úplně jinému prostředí?
Barcelona, Středomoří, hezké počasí, to je samozřejmě velké lákadlo. Vyměnit tři sta deštivých dní v roce za tři sta slunečných je prostě jiná dimenze.
Přichystá vám Kiel pořádnou rozlučku?
Řeší to manažeři a vím, že by si Kiel hrozně přál rozloučit se se mnou tak, jak bych si zasloužil. Jen je třeba to termínově skloubit.
Filip Jícha v národním týmu (vlevo) a v barvách německého Kielu, kde působil osm sezon.
Pojďme do Španělska: jaké dojmy jste měl z giganta jménem FCB?
Znal jsem ji jako soupeř, ale mít možnost si vše projít a podívat se, co Barcelonu dělá Barcelonou, je úžasné. Chtějí být více než obyčejný klub; na všech úrovních, co nabízejí, chtějí atakovat přední evropské příčky. A je cítit, jak klub investuje do procesu, aby byl lepší než ostatní. Zázemí pro hráče je skvělé. Ve svých 33 letech budu potřebovat jít si sám zatrénovat do haly pod drobnohledem lékaře, osteopatů, speciálního kouče. Tyhle věci si teď budu moci splnit. Barcelona sama říká, že mě potřebuje připraveného na 25 klíčových zápasů v roce.
Těšíte se třeba na setkání s fotbalovými hvězdami?
Velkým lákadlem je, že Barcelona není jen fotbalový nebo házenkářský klub, ale takovýto gigant ve více oblastech. Přitom jsem už mohl vycítit, že hráči to mezi sebou mají takové rodinné, to se mi hrozně líbí.
V basketbalové Barceloně působí Tomáš Satoranský, znáte se?
Vím, že tam hraje a dostalo se ke mně, že mě na Twitteru přivítal v Barceloně. Osobně se neznáme, ale určitě se poznáme, jelikož basketbalisté trénují ve stejných prostorách jako my. Zápasy fotbalistů na Nou Campu i basketbalistů v hale Palau Blaugrana si určitě budu užívat.
Kdy poprvé nastoupíte? Na mistrovství světa klubů do Kataru poletíte, ale následky zranění stydké kosti vás asi na hřiště ještě nepustí, ne?
Do Dauhá poletím, moc se tam těším: už patřím do týmu FC Barcelona. Teď jsem dostal týden na přestěhování i proto, že jsem stále zraněný; nepředpokládám, že kdybych byl fit, měl bych takový komfort.
Jak na tom tedy zdravotně jste?
Cítím se báječně! Tři měsíce jsem nic jsem nedělal, měl jsem to zakázané od Kielu a taky to dodržel, cítím se jako profesionální sportovec (usmívá se). Bude to ještě obrovská práce: jestliže člověk potřebuje sedm týdnů přípravy, aby byl na nějakém levelu, já si to ohodnotil na dvojnásobek, do Vánoc musím trénovat. Sranda stranou: minulou středu jsem měl poprvé povoleno běhat, a to po rovině a dohromady 10 minut. Není to žádný highlight, ale na stydkou kost se musí opatrně.
Váš program tedy zní?
Tři týdny budu pod drobnohledem doktora, bude se mnou pracovat i se speciálním trenérem. Budu u týmu, ale jako bych nebyl.
Co váš přestup znamená pro národní mužstvo?
Pro reprezentaci je to určitě lepší zpráva, než kdybych podepsal čtyřletou smlouvu v Kielu. Ale už jsem říkal trenérům, že by zatím bylo předčasné se o něčem bavit: jsem pořád zraněný. Když budu fit, tak vždy na další soustředění přijedu. Ale v tomhle házenkářském věku je důležité poslouchat, co mi tělo říká. A posledních 15 měsíců na mě zběsile křičí.
„Investice? Nouzí netrpím, jen dostávám závazkům“V době, kdy se řešil Jíchův přestup do Barcelony, pro list Kieler Nachrichten otevřeně promluvil o tom, že má významné finanční závazky z minulosti. „Celá kauza se datuje do roku 2006, pár desítek hráčů nás bylo zasaženo investičním skandálem,“ říká Jícha; o peníze vložené do nemovitostí podvodem přišel a nyní je musí splácet, podle jeho vyjádření na ně dává měsíčně 40 procent platu. „Ale to, co pak psaly bulvární plátky v Německu, už neodpovídá realitě: není pravda, že bych trpěl nějakou finanční nouzí, jen mám závazky, kterým dostávám. A takovou smlouvou je pro mě vše vyřešeno,“ řekl o čtyřletém kontraktu s Barcelonou. A když je řeč o financích - za tuto dobu si ve Španělsku vydělá zhruba tolik, co za pět let v Kielu: „To sedí.“ |
