Před startem Ježek tvrdil: „Dneska mám volno, takže se nikam hnát nebudu.“ Připravuje se totiž na jiné, pro něj důležitější závody. Pak si ale znovu probral proporce závodu, fakt, že trasa není technicky náročná ani extrémně dlouhá, že kolem budou stovky nažhavených cyklistů a připustil: „Jo, asi se nechám vybláznit.“
Na nejrychlejší dravce v pelotonu sice nestačil, Boudný, Hynek i Ulman, tři nejlepší muži závodu, hned zmizeli v lesích u Mladé Boleslavi a Ježek pak šlapal kolem 70. místa. Jenže 15 kilometrů před cílem uslyšel zlověstné psss... „Měl jsem smůlu, prorazil jsem duši.“
Přestože defekt hned opravil, nemohl pak zahájit opravdovou stíhačku. V plášti zřejmě zůstal trn a i vyměněná duše dál ucházela. Do cíle tak dojížděl na prázdném zadním kole.
„Nicméně náladu jsem si zkazit nenechal,“ tvrdil Ježek. „Bylo to krásné odpoledne a myslím, že je jedno, jestli člověk sedmdesátý nebo sto sedmdesátý. Nejel jsem do Mladé Boleslavi na Kolo pro život závodit, ale užít si den a zkusit si bike. Atmosféra byla fantastická. Konec sezony bude volnější a asi se ještě na nějaký profilově lehčí závod přijedu podívat.“
Už za dva týdny však odstartuje Ježkova hlavní mise, na silnici, v pelotonu handicapovaných cyklistů. Nejdřív absolvuje tréninkově několik závodů se zdravými. „A od prvního červnového víkendu mě čekají tři závody Světového poháru, které jsou důležité kvůli bodům pro Rio,“ líčil. A to nejdůležitější přijde na přelomu července a srpna - mistrovství světa v silniční cyklistice ve Švýcarsku.
„Soustředím se hlavně na časovky,“ zopakoval Ježek. Takové rozhodnutí je po příhodě z minulé sezony logické. Tehdy se na mistrovství světa v Americe cpal do hromadného spurtu a po kolizi se zábranou a pádu bojoval o život. Od té doby má psychicky blok v hlavě. Jel už pár závodů se zdravými, které končily spurtem, a pokaždé si řekl: „Ne, do toho už nejdu!“
„Budu se teď soustředit na kopcovité závody nebo na časovky.“
Rok 1 po málem tragické sezoně se však zatím vyvíjí lépe, než si Ježek původně maloval. „Není to jako v minulosti, ale já fakt myslel, že to bude ještě horší.“
Po karambolu přišel o kus plíce, místo dvou žeber dostal kompozitové implantáty, dlouho se hojily také utržené svaly na hrudníku. Tím, že dlouho ležel, se mu vypařila síla z nohou, kvůli přerušeným prsním svalům a zlomené ruce musel měnit posed, také dýchání je teď složitější.
„Chvílemi se cítím přidušený, ale to se zvládne. Jel jsem Mamut Tour a byl jsem třetí,“ připomněl cyklomaraton. „Fyzicky na to mám, ale na medaile... Nevím. Není tak těžké se s tím smířit, jsem vděčný za kariéru, kterou jsem prožil. A logicky si umím zdůvodnit, proč už nejsem tak dobrý. Hlavně si každý závod užívám, protože už jsem nečekal, že budu moct závodit.“
