"Konečně závod na suchu, zaplaťpánbůh," oddechl si třiatřicetiletý rodák z Dlouhé Loučky u Uničova, který na trati dlouhé 102 kilometrů zvítězil s obrovským náskokem více než 7 minut. "Horská kola se mi moc líbí, ale strašně mi na nich vadí jedna věc, že člověk vždycky přijde zasekaný od bláta. Tady na Malevilu je aspoň vidět, co máme na dresu."
Na silnici už nezávodíte?
Silniční kolo jsem víceméně pověsil na hřebík a jestli na něm pojedu nějaký závod, tak jen výjimečně nějakou masovku. Chci být mezi normálními lidmi. Profi cyklistiky jsem si užil dost a teď si to chci hlavně užít. Dřít se, ale být tam, kde je spousta lidí, a ne na závodech, kde kromě rodičů a pár fanoušků nikdo není. Teď mluvím o Českém poháru. Rád bych vstoupil do povědomí širší veřejnosti, nejen těch, kteří se zajímají o vrcholovou cyklistiku.
Ještě loni jste byl členem španělské stáje Relax. Neláká vás to přece jen na zahraniční silnice?
To by musel někdo zavolat a něco mi nabídnout. Myslím, že mám pořád standard, se kterým by se venku ještě jezdit dalo, ale světová cyklistika je momentálně v obrovské krizi a nevidím to nadějně.
Mluvíte o dopingových aférách?
Nejsou peníze, o to víc je skandálů. Je to začarovaný kruh, ze kterého se bude silniční cyklistika vyhrabávat dlouho. V bikách je klid, což mě upřímně řečeno zaráží, protože cyklistika je podle mě jen jedna. Nevím, proč vznikla taková likvidace silniční cyklistiky.
Že by v ní bylo víc peněz?
Možná. Ale ty peníze, co byly, už se odlily někam jinam. Časy, kdy stáje jako Once nebo Mapei měly neomezený rozpočet, už jsou pryč.
Takže teď je z vás biker. Jak se vám jelo na Malevil Cupu?
Vyhrál jsem sice s velkým náskokem, ale snadné to vůbec nebylo. Jestli si někdo myslí, že jsem to jel v pohodě jednou nohou, tak se šeredně mýlí. Dal jsem do toho všechno. Navíc jsem tu byl poprvé a nevěděl jsem, do čeho jdu.
A co jste zjistil?
Byl to závod nahoru-dolů. Mám nastoupáno 2500 metrů, což je ohromná výška. Kopce byly těžké i tím, že se do nich nejelo po pěkném asfaltu nebo štěrkových cestách, ale většinou po kamení, které klouzalo a já trošku trpěl. I sjezdy byly zajímavé, kdyby bylo mokro, asi bych je musel běhat pěšky.
Co máte v plánu dál?
Jak to půjde. Žádné stromy nerostou do nebe a to, že mi to teď takhle jezdí, neznamená, že to tak bude i za měsíc. Chci objíždět, co se dá. Hlavně Český pohár v půlmaratonu a maratonu. Taky se chystám na extrémní závod do Německa a na Adrenalin Cup.
