V Praze jste už téměř rok - jak se tady cítíte?
Dobře, spoluhráčky i vedení klubu mě přijali skvěle, stejně tak trenéři. Navíc Praha je krásné město, nejhezčí ze všech, kde jsem dosud působila.
V krátké době jste se stala oporou a tahounem družstva USK. Je to příjemné, anebo to víc vnímáte jako zodpovědnost?
Ani tak, ani tak, důležitý je tým. Bez týmu bych nebyla ničím. Ale jsem ráda, že můžu předávat zkušenosti mladším spoluhráčkám. Je to však i naopak, i já se ráda přiučím.
Překvapilo vás možná v Praze něco?
Únorové vyřazení v osmifinále Euroligy Galatasarayem Istanbul, čekala jsem, že postoupíme do finálové osmičky. Ale nepovedlo se, tudíž se soustředíme na ligu. A taky mě překvapil malý zájem diváků, kteří chodí v hojnějším počtu jen na zápasy Euroligy. Na druhé straně to chápu, protože utkání s dalšími soupeři kromě Brna bývají nezáživná; celkový výsledek však je, že si tady většinou připadám jako v divadle. V tak ponuré atmosféře se pak kolikrát hraje těžko, když vás nikdo neburcuje.
Působila jste v Budučnosti Podgorica, Wisle Krakow, v Brně a loni ve Spartaku Moskva. Tam to v tomto směru bylo lepší?
Všude. Nemusí přijít tisíce lidí, ale i pár stovek příznivců může vytvořit dobrou atmosféru. Takovou, která tým vyhecuje, takže se podaří rozhodující trhák nebo zvrat v zápase. Ale v komorní atmosféře se dobře nehraje.
Kde jste se cítila nejlépe?
Nejspíš v Krakově, kde jsem strávila pět let a udělala si jméno, rok co rok jsme hrály Euroligu. Navíc má Wisla skvělé fanoušky, ti vás prostě donutí k maximálnímu výkonu. A když tým třeba prohrává, tak s takovou podporou hrajete, i když už třeba nemůžete. Kéž by teď na finálové zápasy s Brnem fanoušci přišli a nechali se slyšet.
Jste kapitánkou reprezentace Černé Hory, která se v roce 2011, pět let po osamostatnění země, na mistrovství Evropy v Polsku jako nováček blýskla šestým místem. Kam až se můžete dostat na červnovém šampionátu kontinentu ve Francii?
Doma v Černé Hoře to všichni vidí na medaili, ale my chceme především zopakovat výkony z Polska. Ale ta polská zkušenost nám hraje do karet, navíc hráčky, které tehdy tolik nehrály, už jsou ve svých týmech často lídry. Takže se těším, co z toho nakonec bude.
Do Prahy jste loni v květnu přišla ze Spartaku Moskva. Proč jste tam neprodloužila smlouvu?
Dostala jsem nabídku z Prahy a zdála se mi výhodnější než ta v Moskvě. Navíc tam byl život takový... jiný. Moskva může být taky hezká, ale bydlely jsme a hrály hodinu od centra města, vlastně na předměstí, a na nějaké prohlížení města jaksi nevycházel čas. Kvůli tréninkům a dlouhému cestování za zápasy, takže člověk byl rád, když mohl odpočívat. To v Praze je to v tomto směru mnohem lepší, všechno je blízko, navíc je pořád na co se dívat a co objevovat. Z Prahy jsem pořád nadšená.
Jak vlastně vidíte šance týmu USK ve finálové sérii proti Brnu? V sezoně se oba celky utkaly pětkrát s bilancí 3:2 ve váš prospěch, přičemž jedna z vašich proher se zrodila ve finále Českého poháru...
Ano, ale za to jsme si mohly samy. Koncentrace na zápas nám vydržela jen pětadvacet minut, to jsme pořád vedly o deset, dvanáct bodů. Pak jsme ale přestaly hrát to, na čem jsme se s trenérkou Natálií Hejkovou v kabině domluvily. Je třeba soustředit se a plnit si úkoly po celý zápas, pak je úspěch zaručený.
V Brně jste v sezoně 2009/2010 hrála společně s Hanou Horákovou, rozehrávačkou Brňanek, a získaly jste titul. Znáte se dobře?
Myslím, že velmi dobře. Hrály jsme i proti sobě, to bylo v loňské sezoně v Rusku, kdy Hana působila v Jekatěrinburgu - nastoupily jsme proti sobě jednou a za delší konec tahal její tým. My ale nebudeme ve finálových zápasech rozhodující. Jistě, záležet bude i na naší invenci a inspiraci, ale důležité budou i ostatní hráčky. A v tom, myslím, bychom měly mít navrch.
Chtěla byste jí před finálovými zápasy něco vzkázat?
Ať se stane nejlépe hodnocenou hráčkou celé série a ať získá... stříbrnou medaili. Já mám dva tituly s Budučností Podgorica z let 2002 a 2003, to byla ještě srbsko-černohorská Jugoslávie, tři s Wislou Krakow a jeden s Brnem, nebylo by špatné přidat další český.
Prodloužíte smlouvu s USK i na příští sezonu?
Ještě nevím, to se teprve uvidí. Ale pokud přijde nabídka, ráda zůstanu. Ve finálové osmičce Euroligy jsem byla zatím jen jednou, loni se Spartakem Moskva jsme skončily šesté, ale s USK bychom to mohly dokázat znovu.
V Černé Hoře jste na základě vašeho příjmení získala přezdívku Škera, v Polsku, v Brně i Rusku vám fanoušci říkali Šakira. A co v Praze?
Pro spoluhráčky jsem taky Šakira, ale pro fanoušky... Nevím, moc jich nechodí. Ale třeba se teď probudí a přijdou.
