Pětačtyřicetiletý Lambert na sebe upoutal pozornost už v závodě na středním můstku. Rozhodčí museli jeho skok změřit odhadem, protože v místech, do kterých britský outsider otiskl po dopadu stopy lyží, nebylo ještě možné změřit délku elektronicky.
Ve výsledcích se u jeho jména nakonec objevil výkon 57 metrů, což bylo o dvacet méně než u předposledního v pořadí. O plných 52,5 metru (v přepočtu pak 7:39 minut) zaostal za nejlepším skokanem dne. V následném běhu pak byl záhy předstižen o kolo a podle pravidel ze závodu stažen.
Nebylo se co divit. Na šampionátu startuje se sdruženáři místo se specialisty na skoky jen kvůli chybě, které se při vyplňování přihlášky dopustil britský svaz.
Lambert, který v současnosti žije právě v Oslu, se ze skokanského můstku spustil poprvé až v 25 letech. Je samouk a podle vlastních slov si věří na skoky za sto metrů. V úterních trénincích ale znovu předvedl extrémně krátké skoky, nejdelší měřil 63 metrů, což přimělo FIS k jeho vyřazení ze startovní listiny.
"Je to diskriminace. Bylo mi řečeno, že je to pro mě příliš nebezpečné. Ale to je nesmysl," citovala Lamberta agentura SID. "Je to nespravedlivé a čistě politické rozhodnutí. Nechtějí, abych odpoutával pozornost od ostatních skokanů," dodal.
Oznámil, že ani po této zkušenosti nehodlá se skoky na lyžích skončit. "Já tenhle sport miluju," řekl Lambert.
Svými výkony připomíná legendárního Eddieho "Orla" Edwardse, který byl hvězdou olympijských her v Calgary 1988, kde bavil fanoušky neortodoxním stylem a extrémně krátkými skoky. Některé byly tak krátké, že Edwardsovi hrozily pád a zranění.
Lambert se svým předchůdcem ale nechce být srovnáván. Upozorňuje, že Edwardsův anglický rekord (73,5 m) překonal už v roce 1994, od předloňských veteránských závodů na letní Grand Prix v Einsidelnu je držitelem národního maxima 93 metrů.
Sám o sobě tvrdí, že už skočil přes sto metrů. "Jako první Brit, a proto mohu směle tvrdit, že jsem nejlepší skokan na lyžích z Británie všech dob," řekl listu Lancashire Telegraph.
Přesto stále jako sportovec žije v Edwardsově stínu. "Slýchám to už dvacet let a pořád mě to sráží. Nemohu kvůli tomu ani sehnat sponzora. Jakmile nějakému zavolám, je to asi takhle: 'Anglický skokan na lyžích? Eddie Orel? To neprojde'," postěžoval si.
