„Myslím, že většina hráčů, kteří vyrůstají v českém prostředí, by chtěla někdy projít Nymburkem. Já jsem si vždycky říkal, že pokud na to budu mít a bude zájem ze strany Nymburka, chci to tam jít zkusit,“ popsal Jaromír Bohačík pohnutky svého přestupu. „Lákala mě konfrontace s evropským basketbalem i fakt, že budu moci být součástí nejlepšího týmu v Česku.“
Negativa hledal marně. Od transferu ho ani nikdo nezrazoval. Žádný strach, že by se v kádru mistra nechytil. Navíc to z Nymburka bude mít blíž do české reprezentace, kde jako kouč působí Ronen Ginzburg. Ten je tu totiž klubovým trenérem.
„Trochu ho znám, trénoval jsem pod ním v repre už loni. A také proti Nymburku jsem pár zápasů odehrál. Myslím, že styl na klubové úrovni bude podobný, tedy rychle dopředu a ještě rychleji zpátky,“ očekává Bohačík.
S basketem začínal v Ostravě, odkud pochází, ale už v osmnácti letech dostal laso od Prostějova, kde tehdy byla hvězdná sestava. Bohačík se tak prosazoval pozvolna. Nakonec se však propracoval v oporu, v poslední prostějovské sezoně už střílel v průměru téměř dvanáct bodů na zápas.
A přestoupil do Belgie, kde to v dresu průměrného Leuvenu byla sezona na bačkoru. „Teď musím zpětně říct, že mi to neublížilo. Čím delší doba uplynula, tím více jsem rád, že jsem tam byl,“ ohlíží se Jaromír Bohačík. „V základní části ligy jsme vyhráli snad jen pět zápasů ze dvaceti, i když výsledky byly těsné. V týmu jsme byli tři cizinci a zbytek mladíci z Belgie. Jako zahraniční hráč jsem byl docela pod tlakem. Za největší pozitivum beru, že jsem se naučil více žít sám.“
Po roce se vrátil do Čech a s angažmá v USK Praha udělal terno. Dostal se do pohody, začal zářit a vyvrcholilo to nymburskou nabídkou.
„Dva roky pod trenérem Alilovičem znamenaly velký posun. Přiznám, že zpočátku to byl šok. Na jednom z prvních tréninků jsem udělal hloupou ztrátu a jenom trochu jsem se tomu usmál. Trenér mě zpražil, že basket není k smíchu, a vykázal mě do šatny na nějakých deset minut, abych se uklidnil. Mirsad je opravdu velký detailista a hodně emotivní trenér,“ popsal Jaromír Bohačík.
Po sezoně si dopřál jen krátké volno a hned se začal individuálně připravovat na nový ročník, aby na nymburské štaci uspěl. I když prvotní meta je reprezentační, s národním týmem by rád odjel na Eurobasket.
