Ve čtvrtek odpoledne se zatím budou jen oťukávat v tzv. prejudgingu, což je povinná ukázka sestav před rozhodčími. Ti si tak ověřují, zda jednotliví závodníci mají v repertoáru všechny povinné prvky a zda mohou bez připomínek do hlavního závodu. Soutěž poté spočívá v základní části, semifinále a finále.
Devatenáctiletý Pochobradský letos Jánského dvakrát porazil, vyhrál jak mistrovství republiky, tak evropský šampionát v Kyjevě. Se svým rivalem prohrál jen nedávný kontrolní závod před odletem do Nizozemska.
Čtyřiadvacetiletý Jánský zase měl vynikající loňský rok, když získal tituly jak na mistrovství Evropy v Moskvě, tak na světovém šampionátu v Gentu.
Oba čeští favorité mužské kategorie odpovídali ještě před prejudgingem na otázky iDNES ve dvojrozhovoru.
Na jaké umístění tady v Rotterdamu pomýšlíte?
Pochobradský: Budu skromný. Takže řeknu, že by mi stačila zlatá medaile.
Jánský: Mně zlato stačí taky.
Z čeho vaše sebevědomí pramení?
Pochobradský: Na mistrovství svatě je v podstatě stejná konkurence, jako na mistrovství Evropy. Většinou stejní závodníci, takže když jsem v červnu Evropu vyhrál, nevím, proč by to za pár měsíců mělo být jinak.
Jánský: Moje víra ve zlato pramení ze srdce. Prostě to tak cítím, je to podobné jako u Honzy. Pokusím se mu ten letošní Kyjev odvést.
Jak vypadá váš zdravotní stav?
Pochobradský: Na kontrolním závodě jsem měl problémy s kotníkem. Pořád ještě to není stoprocentní, ale určitě lepší než před těmi deseti dny. Závodit naplno rozhodně můžu.
Jánský: Jsem po všech stránkách v pohodě.
Koho tady v Rotterdamu považujete za nejvážnějšího konkurenta?
Pochobradský: Vedle Petra nejspíš zkušeného finského závodníka Viitanena, stříbrného z loňského mistrovství světa v Gentu. Letos půl roku nezávodil, byl také zraněný a poslední dobou trénoval v Austrálii. Netuším, co s ním ten půlrok mohl udělat.
Jánský: Já se nejvíc obávám svého druhého já. Když překonám sám sebe, bude to v pohodě. Člověk prostě dělá chyby, já je dělal hlavně předloni, ale poučil jsem se a loni v Gentu jsem vyhrál mistrovství světa. Teď jsem v pohodě i psychicky a z ostatních závodníků se nebojím nikoho.
Jak se vyrovnáte s tím, když zlato nevybojujete?
Pochobradský: Mrzet mě to bude, ale sebevraždu nespáchám. V kontrolním závodě jsem se objektivně mohl vymluvit na ten zraněný kotník, ale teď už bych neúspěch na nic házet nemohl. Život půjde dál, včetně toho sportovního.
Jánský: Mně samotného by to ani tak nemrzelo, mám toho za sebou na všech možných šampionátech a soutěžím už moc a moc. Takže i prohrávat umím. Ale kdybych zlatý nebyl, těžko bych se díval na smutné výrazy mé trenérky Radky Hanákové a rodičů, kteří tady v Rotterdamu jsou se mnou. Všichni tři mi moc věří.
