"Sám jsem překvapený, jak mi to padalo do koše," říká Jan Špaček. Jeho výkon je o to cennější, že ho zaznamenal jako čistokrevný amatér, ač první liga je poloprofesionální.
Hned se stal terčem žertíků, jako první si rýpl týmový manažer. "Proplatil mi po zápase cesťáky a pak dodal, že bychom to tímhle způsobem měli dělat častěji," usmívá se hráč.
Basketbalistou pro vlastní potěšení není dlouho. Ještě na konci loňské sezony byl profesionálním hráčem v týmu Mattoni NBL ze Svitav. Poslední rok a půl v něm však zrála myšlenka na konec profikariéry. "Veřejně se vědělo, že Svitavy mají finanční problémy, a ty moje rozhodování nakonec urychlily," netají Špaček.
Potom se dostal k práci burzovního makléře a přešel do Prahy. Vyčistil si hlavu, a možná proto teď podává o tolik lepší výkony, ač ho trochu zbrzdilo zranění stehenního svalu. Po něm se postupně vrací do zápasového rytmu.
"Je to jiné, než kdybych byl profík. Basketu si teď vážím. Těším se na každý trénink i zápas," vysvětluje změnu přístupu. Aby z basketbalového kolotoče nevypadl, za tréninky dvakrát týdně dochází do pražských hal. Jednou na Spartu, jindy na ranní dobrovolné střelecké dávky "mattonkového" USK.
Zvlášť v případě Sparty jde o zajímavost. Když totiž Špaček hraje o víkendu za Hradec, potkává se v první lize i se sparťany. "Děláme si z toho legraci. Klukům jsem po vzájemném zápase říkal: Vidíš, já věděl, že ti půjde doprava," směje se.
Se Spartou se Hradečtí přetahují o prvenství, a to i díky tomu, že Špaček zvolil nový život a do basketbalu našel novou chuť. "Stejně je to paradox, dva roky dřete jako profík, ale 33 bodů přijde až teď," uzavírá.
