Sportovní kronikáři zaznamenali Jana Sedláka jen jednou. V červenci 1986, kdy si na Staroměstské radnici v Praze vzal Hanu Mandlíkovou.
Trochu záhadný Čechoaustralan. Restauratér ze Sydney. Tmavovlasý, vysoký, hubený. Kdekdo si myslel, že to byl předstíraný obřad. Že měl jedné z nejlepších tenistek světa dopomoct k australskému občanství. Že zůstali svoji jen rok. 62letý Sedlák po prudké přeháňce na vylidněné terase v Melbourne Parku vypráví něco jiného: „Znali jsme se už čtyři roky před svatbou a rozváděli se až dva a půl roku po ní.“
Opět se vypravil mezi kurty. Do prostředí, jež ho kdysi pohltilo. Sledoval Štěpánkův postup do finále čtyřhry. A vzpomínal.
Máma emigrovala, on zůstal
Navždy má ten rozhovor uložený v paměti. Ve třinácti poslouchá mámu, jež mu vysvětluje, že musí utéct z komunisty ovládané země. Nabízí, aby odjel s ní. On odmítá.
„Pracovala v Akademii věd. Myslím, že se zapletla do nějaké ilegální činnosti. Něco vozili do Kladna, mohly to být i třaskaviny. Používali ji taky jako šoférku, protože byla pohledná dáma. Pak ji varovali: Rychle odsud, nebo tě zavřou.“
A tak se přes Rakousko a Německo vydala do Austrálie. Jan zůstal u babičky, než ho v necelých sedmnácti pustili za matkou do Sydney.
„Měl jsem sestřičku a nového tatínka, peněz bylo málo, takže jsem nemohl studovat. Vyučil jsem se kuchaříkem a uzenářem.“
Chvíli ho trápilo, že opustil kamarády, švandu při bramborových a chmelových brigádách. Časem si u protinožců zvykl. Očarovala ho svoboda (žádná občanka, řidičák i zbrojní pas bez fotky). Lebedil si v zaměstnání v Royal Golf Clubu.
„Vstal jsem, hrál tenis, běhal, plaval v moři, jezdil na kole. Ve dvě odpoledne jsem dorazil domů a ve čtyři šel do práce. Bylo nás tam pět a la carte kuchtíků, měli jsme na starosti tak deset hostů za večer, zatímco chudáci učedníci v bistru museli za pár hodin zmáknout stovky jídel.“
Když se pohody nabažil, na začátku 80. let se pustil do podnikatelského dobrodružství. Převzal zkrachovalý francouzský podnik poblíž tenisového klubu White City a otevřel si první restauraci. U Švejka. Tady poznal Hanu Mandlíkovou.
Knedlíky si uvař sama
V sedmnácti se dcera vynikajícího sprintera a ligového fotbalisty Viléma Mandlíka vezla na své první velké vítězné vlně. Během čtyř listopadových a prosincových týdnů v australském létě 1979 posbírala tři tituly - v Melbourne, Adelaide a Sydney. Série úspěchů ji na žebříčku WTA vynesla do top 20. To už jí nadšeně fandil jeden krajan ze Sydney. Jan Sedlák. „Líbil se mi její pohyb. Běhala ladně jako srnka.“
V následující sezoně už Mandlíková triumfovala na melbournské trávě při Australian Open. Sedlák otevíral svého Švejka. „Padli jsme si do oka, když se k nám přišla občerstvit,“ tvrdí. Psal se rok 1982. „Přivedl ji ke mně Big Peter. Nikdo z nás nevěděl, jak se jmenoval, ale znali ho Ivan Lendl i Helenka Suková. Asi to byl zatoulaný československý agent. Bydlel po hotelech, až zakotvil na Gold Coastu, kde zemřel. Ten to všechno spískal.“
O den později se Mandlíková stavila u Švejka znovu. „Přišla pozdě a chtěla jahodové knedlíky. Byl jsem na cestě domů, ale v kuchyni ještě byli zaměstnanci. Tak jsem jí se vší slušností řekl: Máš tam těsto, máš tam jahody, tak si knedlíky udělej. Já jdu... Od té doby mě asi měla ráda, protože jsem se s ní nepáral.“
Honza Mandlík. Tak říkají Janu Sedlákovi kamarádi.
Právě tou dobou Sedlák zjistil, že může opustit Austrálii. A dokonce smí navštívit Československo.
„Na ambasádě mě varovali, že mě může povolat armáda, ale nic se nestalo. Kdykoliv mi dali povolení k pobytu na 30 dní. Vyjel jsem třeba do Německa a zase se vrátil.“
Po usedlé éře v Sydney se rozcestoval. A dál se vídal s Mandlíkovou.
„Hanka neměla jenom mě. Byli jsme takoví polopartneři a potkávali se různě po světě, třeba v Německu. Tak nějak jsme to pytlíkovali.“
Zároveň se seznámil se slečnou Zuzanou, bydleli v pražském Šáreckém údolí, poté v Dlouhé ulici. Měli syna. Když jednou... „Chytli jsme se a já blbej ješita jsem jí naservíroval: Tak já se ožením s Hankou!“„A Zuzana: Ta si tě určitě vezme!“„Ale já jsem na tom trošku pracoval, až se mi to povedlo.“
Ve dvaatřiceti pojal za manželku 24letou Mandlíkovou, což byla tenkrát velká událost. Praha se v červenci 1986 stala pro tenistky středem planety. Hostila Pohár Federace, předchůdce Fed Cupu. V přestavěném areálu na Štvanici se utkalo o trofej 42 družstev. Mandlíková, Suková, Maršíková a Holíková postupovaly přes Řecko, Švýcarsko, Austrálii a Argentinu až do finále proti týmu USA vedenému Navrátilovou a Evertovou-Lloydovou.
A mezitím se Mandlíková vdala.
Češky tenkrát podlehly Američankám 0:3 a obecenstvo na vyprodaném centrkurtu při bitvě jedniček nepokrytě povzbuzovalo emigrantku Navrátilovou. Ta při proslovu děkovala za podporu a pravila: „Doufám, že nebude trvat dalších jedenáct let, než se sem zase podívám.“
Mandlíkovou zklamalo, že se fanoušci obrátili proti ní. Chápala, že si diváci chtěli rýpnout do chátrajícího komunistického režimu. Její blízcí jí vysvětlovali, že šlo o víc než jen o sport, ale přesto ji to mrzelo.
Ani novomanželu Sedlákovi tenkrát nebylo úplně do skoku.
„Bydlištěm jsme nepatřili na Prahu 1, ale tehdy šlo zařídit všechno, tak jsme se brali na Staromáku. Na recepci v Intercontinentalu vedle mě seděla Martina Navrátilová. Byl tam i soudruh Himl. Tancovalo se.“
Oslavu však nelíčí vesele. Jak sám tvrdí, v hlavě mu strašilo pomyšlení na bývalou partnerku a synka. „Hned jsem si uvědomil, co jsem provedl. Že jsem zradil Zuzanu. Táhlo mě to za ní a za Honzíkem.“
Sedí na barové stoličce s výhledem na Laverovu arénu. Na hlavě má černou čepici, na těle (v porovnání se svatební fotografií) nějakých pár kilo navíc. Místo v kuchyni si vydělává na stavbách.
A i po 30 letech si vyčítá: „Zaplatil jsem za svou ješitnost a hloupost. Hanku jsem měl hodně rád, ale zapomněl jsem si uvědomit, že mám ženu s dítětem. Ztratil jsem je.“
Tumáš ferrari. Jeď, kam chceš
Kníratý idol Lionel Richie pěl na pódiu a jeho choť Brenda v lóži obletovala VIP hosty. Ještě netušila, že jí autor tklivé balady Hello čile podvádí s jistou Dianou Alexanderovou, a kmitala v zákulisí koncertu v Adelaide. „Pořád mi nosila pivo. Hrozilo, že za chvíli budu na mol,“ vybavuje si Jan Sedlák střípek ze života po boku celebrity Mandlíkové.
„Spousta boháčů Hanku milovala. Hostili nás, půjčovali nám nejdražší bouráky. Stačil podpis a měl jsem zadarmo, co mě napadlo. Jenže pomalu se mi to zajídalo. Rád jsem si vydělával peníze. Říkal jsem si: Půjdu dělat, otevřu si hospodu.“
Základny měli v Praze, belgických Antverpách a taky v Holandsku, odkud pocházela Mandlíkové trenérka Betty Stöveová. Nejčastěji kočovali po hotelech.
„Hančina maminka nám před odjezdem balila španělské ptáčky se smetanou,“ vzpomíná si Sedlák a s úsměvem běduje nad neúspěchy v tenisových utkáních se svou někdejší paní. „Nikdy jsem si neudělal game. Zkoušel jsem aspoň jeden vyesovat, ale střádal jsem kanárky.“
Mandlíková po sňatku nasbírala už jen tři tituly, nejcennější byl ten z Australian Open 1987, kde ve finále zdolala Navrátilovou 7:5, 7:6 a uťala její sérii 56 vítězství v řadě. Následně ji stíhala zranění (břišní sval, stehno, pata) a ničila jí kariéru.
V příští sezoně se stala Australankou, jenže dál ji srážely zdravotní potíže. „Samozřejmě jsem slyšel, že si mě brala jenom naoko, kvůli australskému občanství. Ale vždyť my jsme se tady nikdy neusadili. A naši nejbližší věděli, že jsme se znali dlouho předtím.“
Vztah se nadobro rozpadl v lednu 1989. Mandlíková se měnila z hráčky v trenérku Jany Novotné. Sedlák se vrátil k Zuzaně a záhy si ji vzal. Narodil se jim druhý syn Adam, jenž dospěl v nadějného režiséra. Jeho dílo s názvem Domestik získalo na posledním karlovarském festivalu hlavní cenu v soutěži Filmové nadace o nejlepší scénář. Až za ním skončili matadoři Tomáš Vorel, Petr Zelenka a Marek Epstein. Otec je pyšný. Jen lituje, že oba syny nevídá častěji.
Štos lístků na Wimbledon
„Tak schválně, kdo jsem?“ Vysoký chlapík s kraťoučkým sestřihem na hlavě přikráčel před dvěma týdny v Melbourne do české sokolovny na koncert Lucie Dobrovodské, na knedlíky a moravské vrabce.
Přitom testoval Jana Sedláka, jenž tápal: „Znám tě, ale odkud?“
Bývalý skvělý deblista a současný trenér Leandera Paese se musel prozradit. Martin Damm.
Sedlák spustil: „Ty lumpe! Tys mi tenkrát pláchnul s Hančinou taškou. A nikdy ji nevrátil.“
Ti dva se tááák dlouho neviděli. Muselo to být v Londýně, v létě 1988, kdy se Mandlíková poroučela z Wimbledonu už ve třetím kole.
„Odletěla naštvaná, ale já zůstal až do finále,“ říká Sedlák. „Martina tehdy někdo okradl a já mu půjčil Hančinu wilsonku, aby si měl v čem odvézt, co mu zbylo.“
To Damm mu v lednu 2016 nechal na pokladně vstupenku do melbournského areálu, kde pak vznikal rozhovor pro MF DNES.
„Z principu si lístky na tenis nekoupím,“ žertuje furiantsky Sedlák. „Vždyť já dostával volňásky od hvězd. Třeba Pam Shriverová byla zlatíčko. Ve Wimbledonu jsem od ní měl štos lupenů na centrkurt! Martina Navrátilová se chovala mile, stejně jako Chris Evertová.“
Po rozluce s Mandlíkovou se od dvorců, raket a žlutých chlupatých míčků postupně vzdaloval.
Nevydržel mu ani svazek se Zuzanou: „Zůstala ta bariéra... Nikdy mi neodpustila, co jsem provedl. Nemohli jsme fungovat jako rodina.“
V Sydney rozjel a poté prodal několik restaurací, například dvě verze podniku Hungry Czech. „Nemám potřebný sitzfleisch (německy vytrvalost). Jakmile jsem vydělal víc peněz, sbalil jsem se a vyrazil je utratit. Vždycky jsem se vrátil a začínal od nuly. Měl jsem si jeden podnik nechat, aby mě živil, ale co...“
Visím na kšandách, jsem happy
„Nefňukej pořád! Když tě bolí záda, pojď dělat pořádnou práci. Budeš viset na laně a utahovat matky.“
Hecování kamaráda Rudolfa, majitele stavební firmy, čím dál víc navádělo Jana Sedláka k zásadnímu tahu. Postávání u plotny a hrbení se nad nízkými stoly se na něm podepsalo. Po dvou hodinách v kuchyni ho bodalo pod lopatkou.
Pročež jednou Rudolfovi v Sydney odpověděl: „Tak já jdu!“
Přestěhoval se do Melbourne, nechal se najmout na výškové práce při budování mrakodrapů. Své rozhodnutí si nemůže dost vynachválit. „Visím na kšandách, hraju si a mám čistou hlavu. Během několika měsíců zmizely problémy s páteří. Základní hodinová mzda se ve stavebnictví pohybuje okolo 50 dolarů (900 korun), začátečník v kuchyni má tak polovinu.“
Půl roku maká v Melbourne, půl roku tráví v Česku. Ráj svého srdce nalezl tenhle poutník v obci Vratěnín na pomezí Čech a Moravy, kousek od rakouských hranic.
„Lidi jsou tam úžasní. V hospodě se zmíním, že mi došla vajíčka, a ráno mám za dveřmi celé plató. Nevím, komu mám zaplatit. Takže poručím panáky všem. Sice se to prodraží, ale to gesto je krásné.“
Na kraji Melbourne Parku se tyčí jedno z jeho posledních pout k „bílému sportu“. Jmenuje se Hisense Arena. Ano, Sedlák pomáhal stavět jeden ze tří hlavních stadionů, na nichž se koná Australian Open.
Jakkoliv se mu tenisový cirkus vzdálil a sleduje ho jen skrz televizní obrazovku, na exmanželku vzpomíná. Ví, že na Floridě vychovává dvojčata. Věří, že se znovu uvidí.
„Šli jsme každý svou cestou a nevyhledávali se. Myslím, že mi Hanka vždycky mohla věřit. Že proti mně nic nemá. Devatenáctého února bude mít narozeniny. Ač jsem se nikdy nechtěl vtírat, doufám, že se jednou sejdeme a dáme si pivko.“
