"Je to můj největší fanoušek. Zatím nedělá rozdíl mezi Světovým pohárem a mistrovstvím světa, ale už se nemůže dočkat, až vyrazí s mamkou do Harrachova," vysvětluje 34letý Matura.
Ve čtvrtek to propukne - těšíte se?
Samozřejmě, na domácí půdu do Harrachova se těším vždycky. Motivace bude ještě o něco větší.
Nehrozí v takovém případě nervozita? Právě proto, že budete skákat před domácími příznivci...
Ne, není proč být nervozní. Je to sport a jsou jen dvě možnosti - buď se to povede, anebo ne, víc variant není. Člověk musí věřit, a já si věřím. Ale bylo by prima, kdyby fanoušci dorazili v hojném počtu, jejich podpora je vždycky dobrá.
Možná se těšíte i proto, že v Harrachově se vám daří, že? Loni jste tam byl při závodech Světového poháru druhý a třetí.
Ano, a dařilo se mi tam i v předchozích letech, i když jsem nebyl na stupních. Harrachovský můstek mám rád.
Kolikrát jste v této zimě skákal na mamutu?
Párkrát, v rakouském Kulmu, kde jsem byl třináctý a šestý. Letecké závody mám v oblibě, je to zajímavější, člověk si skok užívá nejvíc. Nemám spočítané, jak dlouho letíme, ale skoky jsou skoro o sto metrů delší než normálně, což je prakticky dvojnásobek. Myslím, že si s lety rozumím.
Často říkáte, že se na daný závod těšíte o to víc, když jste v pohodě a máte formu i výsledky. Nechybí vám taková pohoda teď? Ve Světovém poháru, který jste loni uzavřel na desáté příčce, jste nyní jako nejlepší Čech čtyřiadvacátý.
Není to stoprocentní, jako to bylo loni, ale vím, že dokážu skákat podobně jako kluci, ať je to Roman Koudelka, Jakub Janda nebo Tonda Hájek. Jen mi při závodech chybělo trošku víc štěstí na vítr. Třeba teď na severu jsem pokaždé alespoň jednoho z nich porazil. Takže vím, že tam kontakt je, k desítce kolikrát chybělo málo.
Ta vám v dosavadním průběhu sezony vyšla třikrát. Dá se teď očekávat, že se to teď změní?
Ve skocích na lyžích se nedá očekávat vůbec nic, musíte akorát věřit, že to štěstí přijde. A když nepřijde, tak se můžete třeba rozkrájet, ale úspěch se nedostaví. Uvidíme. Já můžu dělat jediné - snažit se o co nejlepší skoky a věřit.
Všichni kolem skoků docela nahlas hovoří o českém útoku na medaili v soutěži družstev. Co o tom soudíte vy?
Momentálně jsme těmto myšlenkám nejblíž za poslední dobu, protože jsme asi nejvyrovnanější, co jsme kdy byli. Každý z nás v této zimě nejméně jednou skončil do desítky, což se v předchozích letech nedařilo. Potenciál máme, může se to povést.
Vy jste ale právě loni v Harrachově předvedl, že byste mohl pomýšlet na špičku i mezi jednotlivci. Jak se na to díváte?
Poslední moje skoky byly nahoru - dolů, ale skoky na lyžích jsou nevyzpytatelné. Proč by mi to tedy nemohlo vyjít třeba na první desítku?
Jste hlavní tváří kampaně, která předcházela šampionátu - jaké to je, vidět se na plakátech?
Byl jsem rád, když mě oslovili a je to pro mě čest. Točili jsme k tomu i zahajovací znělku, je to nová zkušenost - užíval jsem si to, ale nikterak to neřeším. Asi nemusím říkat, že bych to rád vyměnil za pěkný výsledek. Ten by mi byl milejší.
Roman Koudelka přiznal, že při harrachovském šampionátu před dvanácti lety se jako dvanáctiletý pokoušel padělat vstupenky, aby se na závody dostal. Vzpomenete si, co jste před dvanácti lety dělal vy??
To mi bylo dvaadvacet a měl jsem za sebou olympiádu v Salt Lake City, byl jsem rád, že jsem se tam vůbec dostal. Nedlouho předtím jsem totiž přestoupil mezi skokany od severské kombinace. Na lety v Harrachově jsem se pak ještě necítil, tudíž jsem to mistrovství světa sledoval jako divák.
