Králem mítinku je pošesté v řadě; letos ho však ovládl v mimořádném stylu. Jistotu výhry měl už za 566 centimetrů, pak si vylepšil osobní rekord pod širým nebem na 578 - a následně přepsal české historické tabulky, když o centimetr překonal maximum Michala Balnera z loňské exhibice v Baku.
„Je to super. Jsem samozřejmě spokojený. A těší mě, že to přišlo zrovna v olympijském roce,“ řekl.
Závod se protáhl přes celé odpoledne. Jak jste ho prožíval?
Cítil jsem se dobře, i když jsem před závodem moc neodpočíval. V úterý jsem šel ještě odpoledne na trénink a udělal jsem deset až dvanáct skoků, protože jsem věděl, že potřebuju konečně začít skákat nahoru a ne do dálky. V tréninku mi to docela šlo a ve středu se to povedlo zopakovat.
Místy jste však působil otráveně z toho, jak se klání protahovalo. Vadilo vám to?
Závod byl pro mě strašně těžký, protože jsem do něj postupně ztrácel chuť. Byl jsem tu od 16.30, skončil ve 21.30. Začal jsem se rozcvičovat v 18.30, dvě hodiny jsem seděl na zadku. Byla dlouhá pauza, pak jsem skočil 540 v pohodě, 555 relativně v pohodě na druhý pokus, protože první jsem prošel. Pak 566 v klidu převozníkem, to byl hrozný skok. Potom byla dlouhá pauza. Už jsem si říkal, jestli se na 578 nemám vykašlat. Udělal jsem takový paskok a zůstalo to tam. Potvrdil jsem si, že když skok dodělám, klidně můžu skočit o deset výš. Jsem strašně rád, že se mi povedlo udělat tři krásné skoky na 583, všechny stejné, každým skokem to bylo blíž. Jejich vyrovnanost byla super.
Kde jste vzal energii po tak protahovaném průběhu?
Strašně mě nakopl první pokus na 583, kdy jsem skok neudělal naplno a škrtnul to fakt lehce. Jen to bylo trošku do dálky, stačilo nohy nasměrovat trochu zpátky. Říkal jsem si, že by bylo fajn to skočit teď, ať to ze mě spadne. Druhý pokus byl ještě bližší. To už jsem si říkal, že teď musím za každou cenu dodělat ten třetí. Vzpomněl jsme si na zimní pražskou tyčku na Zličíně, kdy jsem potřeboval skočit 577 a třetím mi to spadlo, až když jsem se postavil na doskočiště. To jsem teď nechtěl.
Ulevilo se vám, že jste po dlouhém snažení konečně získal český rekord?
Jasně, nějakou dobu jsme se na rekord upínal, ale když jsem přivezl první medaili, tak jsem zjistil, že hlavní jsou medaile, ne český rekord. Ale samozřejmě jsem rád. Je to další krůček v kariéře, byl to poslední rekord, který mi chyběl. Mám dorostenecký, juniorský a teď i seniorský. Jsem za to strašně rád, ale myslím, že pocitově tam jsou ještě strašné rezervy. Myslím, že bych někde za ideálních podmínek mohl ještě něco vyčarovat. Teď bylo bezvětří. Stačí, když foukne do zad a skok letí úplně jinak... Musím zůstat nohama na zemi, důležité je teď mistrovství Evropy, postoupit do finále a pak zopakovat, co se mi teď povedlo.
Nevadí při skákání padající tma?
Vadí to samozřejmě. Já ani potom neskákal, mám před očima, jak si tu Adam Ptáček vykloubil loket, taky skočil 580 a snažil se skákat dál. Sezona je dlouhá, skáču teprve měsíc, proto je pro mě neuvěřitelné, že po měsíci je to takhle dobrý. Teď vydržet zdravý, Jiřinka (přítelkyně Ptáčníková) se o mě musí starat a já se musím starat o ni, abychom společně táhli za konec lana, které nás donese k nejvyšším příčkám.
Co budete dělat teď, aby forma vydržela i na vrcholy sezony, mistrovství Evropy a olympiádu?
Myslím, že natrénováno, co se týče fyzické stránky, mám dobře. Trénoval jsem dlouho, začátek sezony byl pro mě pocitově hrozný. Co mi chybí, jsou technické tréninky, udělat hodně skoků, byť na měkčích tyčích, ale směrovat tělo nahoru, ne do dálky, to je u mě zásadní věc. Když ji dvěma tréninky trefím, tak to ve mně zůstane a potom budu skákat nahoru, to je základ úspěchu.
Pomýšlíte nyní na medaile z velkých akcí?
Jsem si moc dobře vědom, jak blízko je od úspěchu k neúspěchu. Člověk tam může jet jako jasný favorit, mít skočeno o dvacet centimetrů výš, ale to vůbec nic neznamená. Důležité je, co předvedete na místě. Jestli si mám vybrat, zda předvedu 580 a bude z toho šesté místo, nebo 560 a třetí, samozřejmě beru medaili, ta je důležitější než výkon. Jsem si vědom, že člověk nesmí usnout na vavřínech a myslet si, že to půjde snadno, protože skočil vysoko.
