Možná už sám nevěřil, že se podobné chvíle ještě dočká. Svou kariéru ozdobil tolika trofejemi, že by je mohl rozdávat a ještě by mu jich kupa zbyla. Na tuhle však čekal tak dlouho... „Skoro už se zdá, že jsem si na ty prohry zvykl,“ připomněl Bobrovský trudná léta.
Během nich dříve mocné „Žabiny“ vyklidily český trůn i místo mezi evropskou šlechtou a spadly do domácího průměru. Do klubové vitríny i koučovy osobní sbírky, čítající 14 českých titulů, jedno euroligové vítězství a 15 prvenství v českém poháru, dlouho žádný nový kus nepřibyl.
Až v pondělí se klub, přejmenovaný na Handicap, po čtyřech letech dočkal, když v domácí hale v brněnské řeži udolal Královo Pole 88:81.
„Pro moje spolupracovníky je to velký úspěch. A za to, jak holky bojovaly, si to určitě zasloužily,“ hřálo Bobrovského.
Už není mužem, který má hlavní slovo, oficiálně je pouze asistentem Viktora Pruši. Jeho hlas má však pořád váhu.
„O taktice si vykládáme všichni tři,“ zmínil Bobrovský vedle Pruši také dalšího asistenta Jakuba Gazdu. „Já jsem si na ně zvykl určitě. Oni spíš možná mají problém si zvyknout na mě,“ glosoval 71letý veterán.
Společně se dvěma mladíky se nyní snaží pozvolna oprášit slávu celku z brněnských Žabovřesk. „Viktor holkám naordinoval velmi dobrou agresivní obranu přes celé hřiště a ony jsou schopny to akceptovat, což zatím vede k úspěchu,“ ocenil Bobrovský kolegu.
V lize to ještě drhne, Handicapu v ní patří 6. příčka. V pondělním pohárovém finále se však proti soupeři ze sousední čtvrti vzepjal k mimořádnému výkonu. „Bylo to velmi kvalitní utkání a jsem rád, že jej přenášela televize. Divácká kulisa taky stála za to,“ liboval si Bobrovský, než novináře dobrácky nasměroval k hlavnímu kouči Prušovi. On sám si už slávy užil dost.
