„Za den jsem třeba viděl všechny čtyři čtvrtfinále,“ líčí 72letý Bobrovský. „Kdyby mě to omrzelo, nedívám se na to. Basket mě pořád baví,“ dodá jeden z nejúspěšnějších trenérů české sportovní historie.
Bobrovský dál živí sen, že brněnský klub ze Žabovřesk vrátí do české špičky a na evropskou scénu. Po odchodu hlavního partnera shání Žabinám nového sponzora a přímo z lavičky jako asistent pozoruje, jak po jeho boku vyrůstá trenérský následovník - Viktor Pruša.
„V brzké budoucnosti by mohl být jedním z nejlepších trenérů. Mohl by se klidně zajímat i o národní družstvo,“ tvrdí Bobrovský, jenž před dvanácti lety dovedl české basketbalistky k evropskému titulu.
Už zase ŽabinyMinulou sezonu ženský tým z Žabovřesk nesl název BK Handicap Brno. Po odchodu firmy specializující se na výrobu ortopedických pomůcek se klub, který posbíral 14 českých titulů a v roce 2006 ovládl i Euroligu, v novém ročníku vrací k názvu BK Žabiny. Šéf klubu Jan Bobrovský, jenž hledá nové partnery, však nevylučuje, že by se jméno klubu mohlo před začátkem nejvyšší soutěže ještě změnit. |
Teď naopak viděl, jak se z reprezentace stal komparz. Češky na domácím šampionátu ani nepostoupily ze základní skupiny.
Byl jste z vystoupení Češek zklamaný?
Rozhodně jsem si nemyslel, že budeme hrát o medaile. To v žádném případě. Ve snu by mě ale nenapadlo, že můžeme prohrát s Ukrajinou. Sice jsem nevěděl, v jakém je složení a že zahrají tak dobře, jak zahráli... No a Maďarky bychom měli porážet.
Byl tým špatně složený, nebo se na basketbalistkách mohla doma projevit nervozita?
Kritizovat je velmi snadné. A ještě snadnější je kritika po prohraných zápasech. Určitě by se chyby ve složení našly. Scházely mi tam některé hráčky. Zdůraznil jsem především Peckovou, která byla nejlepší českou střelkyní v lize. Hru jsme měli mít založenou na obraně, a to jsem neviděl! Na rychlém protiútoku, a ani o tom nebyla řeč! Tímhle mělo družstvo vynikat, ale nevynikalo. Družstvo bylo založené na mladých, když se dělala přestavba. Že jsme porazili Španělsko, bylo hezké, ale za chvilku se na to nikdo nebude ptát. Že je to nejhorší umístění, je naopak jednoznačné. Nemyslím si, že by holky nebojovaly, ale nebyla tam taková rvavost a odhodlání. Bojovnost nebo semknutost mi u našeho družstva chyběly. Zdálo se mi to takové chladné.
Nejsou tohle věci, které by mohl ovlivnit právě trenér?
O tom se nebudu bavit. Na něho (reprezentačního trenéra Ivana Beneše) mám svůj názor a ten měnit nebudu. To není člověk, který by měl vést reprezentační družstvo.
Bavme se tedy obecněji. Potvrdilo se, že doba, kdy pod vaším vedením Češky patřily k evropské elitě, je pryč?
Musím říct, že to byla výjimečná generace. Vždycky se to poskládalo, holky bojovaly a chtěly. Někdy se k tomu připojilo i štěstí. Třeba v utkání, po kterém se staly mistryněmi Evropy, když Němcová (Eva Horáková) dala na konci trojku. Teď se mi zdálo, že holky nevěděly, jak hrát. Vybíralo se ze 60 hráček, šest sedm mělo nominaci jistou, ale ostatní nevěděly, jestli tam budou. Pozor, nezpochybňuju, že se do výběru přidaly hráčky USK...
Ale?
Uznávám, že USK je nejlepší české družstvo, ale je založené především na cizinkách. A znovu říkám a budu to všude zdůrazňovat: Ano, cizinky, prosím, o tom není pochyb. Ale ne v takovém množství! Nejde, aby odehrály všechno. Musíme dát příležitost i našim holkám, aby vyrostly. Naše nejlepší hráčky se v USK moc na hřiště nedostanou a pak to mají v reprezentaci zachraňovat. Teď nemyslím Vaughnovou. U ní se zase projevila kratší doba na sehrání, roli mohla sehrát únava. Taky nepodala výkon, jaký bych od ní očekával.
Jak z toho ven? Omezit počet cizinek v české lize?
Já si myslím! A taky, což už souvisí s ekonomikou, musíme hrát evropské poháry. Pokud nebudeme mít styk s Evropou, kde hrají zámořské hráčky, zase dopadneme bledě. Když budeme hrát jen na svém písečku, liga se nepozvedne. Musíme hrát evropské poháry. Nevím, kdo by měl na Euroligu, na Eurocup nebo i ty nižší soutěže. Nikdy jsem nemyslel tak nízko, ale bohužel. (pousměje se) Doba je taková, že i Žabiny by měly hrát nějakou soutěž.
České basketbalistky před zápasem ME v Hradci Králové.
Na závěrečném soustředění před šampionátem se objevily tři hráčky ze Žabovřesk. Švrdlíková se nakonec vešla i do nominace. Potěšilo vás to?
Určitě! Byl jsem trochu překvapený, že tam byly tři. Z mého pohledu bych tam viděl i Beátu Adamcovou, která byla braná jako náhradnice a zúčastnila se některých soustředění. Pája (Švrdlíková) byla na turnaji, ale nedostala ani minutu na hřišti, což myslím, že nebylo dobré.
I tohle ale naznačuje, že pád Žabin se zastavil. K tomu triumf v českém poháru, šesté místo v základní části.
Není to nijak růžové. Loni jsme sehnali silného sponzora (firma Handicap) a situace se zdála být stabilizovaná. Ale sponzor se rozhodl, že to není podle jeho gusta. Nemyslím hru a umístění, ale koncepci, která tady je. Chtěl to řídit celé - dospělé i mládež - to se mu nepovedlo, takže odchází. Buď budeme na úbytě, nebo někoho seženeme. Rozhodli jsme se ale, že budeme hrát s tím, co máme.
Takže opět nastanou bídné časy?
Nemusí to být horší než loni. Hráčský kádr může být na místě pivotky trošku oslabený, ale zase dostanou šanci mladší. Pro ně je otázka, zda je lepší sedět u bohatšího družstva, nebo hrát v tom chudším. To si musí vyjasnit samy.
Když jste zmínil mladé... Na lavičce vás od loňska doplňuje o 40 let mladší kolega Viktor Pruša, který je navíc oficiálně vedený jako hlavní kouč.
Moje spolupráce s mladými kluky byla velice dobrá. Už víckrát jsem o Viktorovi slyšel, ale až když jsem poznal jeho práci, tak se vůbec nebojím říct, že je jeden z nejperspektivnějších trenérů. Je to kluk, který má basket rád. Má vzdělání, což někdy nemusí pomoct, ale i prakticky je na tom dobře. Je to mladý a hezký člověk. Ono se to zdá směšné, ale u bab záleží i na vzhledu trenéra. Není to o starejch - mně a Veverkovi (někdejší asistent), i když ten teda vypadá líp než já. Viktor to s holkama umí. Sice je dusí, ale dokáže se potom s nimi i normálně bavit. Abych to řekl vzletně: má před sebou budoucnost.
Viktor Pruša (vlevo) je hlavní trenérskou postavou Handicapu Brno, Jan Bobrovský coby jeho asistent ustoupil do stínu.
Necuká to s vámi někdy, že byste chtěl mít hlavní slovo vy?
O basketu si hodně vykládáme, ale velké gros si Viktor dělá sám. Kdyby se mi to nelíbilo, ozval bych se. Někdy to nevydržím a taky si něco řeknu. Ale bylo by špatné, kdybych mu do toho kecal, odstrčil ho a začal holkám něco přednášet sám.
Dodává mladší kolega energii i vám?
Určitě je to o něčem jiném. Je tam ještě Kuba Gazda (další asistent), potom taky ten generální manažer (Radek Šír), kterému denně nadávám, že nic nesežene. (cukají mu koutky) Jsou to mladí kluci, se kterými se mi dělá velmi dobře, a jsem rád, že mě neopustili v těžkých chvílích.
Chápete slang mladé generace?
V basketbalu se teď nemluví jinak než anglicky. Nějaké výrazy znám, není jich moc, ale nepotřebuju se to učit. Když se jim to líbí, ať je používají. Já mám svoje výrazy, ty jejich jim schválně zkomolím a společně se zasmějeme.
