Postupně hrál v kvalitních týmech ve Francii, Itálii i Polsku, v září loňského roku ale zkrachoval jeho francouzský klub Saint-Nazaire a Veselý se vrátil zpátky do Čech do Benátek nad Jizerou. A letos v létě se po osmi letech vrátil do Liberce. Kruh se uzavřel.
„Zatím jsem nikde nezískal mistrovský titul. Mám určitě velkou chuť vyhrát s Libercem zlato,“ přeje si 207 centimetrů vysoký blokař Jakub Veselý, který však na začátku sezony marodí po operaci kolena.
V Liberci jste zpátky po osmi letech, jak váš návrat zrodil?
V minulé sezoně jsem hrál extraligu v Benátkách nad Jizerou. Do Česka jsem se tehdy vrátil z Francie, kde jsem měl v klubu dvouletý kontrakt, ale kvůli bankrotu se stal jen jednoletým. Na poslední chvíli jsem proto sháněl nějaké angažmá a rozhodl jsem se rychle pro české Benátky, částečně i z rodinných důvodů, protože mám tři děti. A už v půlce sezony jsem dostával nabídky z Česka i z Evropy a vybíral jsem, kam půjdu dál.
Jsme zpátky u první otázky, proč jste se vrátil do Dukly?
Měl jsem takovou nepsanou domluvu s šéfem Dukly Liberec Pavlem Šimoníčkem, že když bude možnost vrátit se do Čech, tak první, s kým budu jednat, bude on. To jsem dodržel a před touto sezonou z toho vyšlo, že jsem podepsal smlouvu v Dukle a jsem zpátky.
Proč jste tedy nešel vloni po konci angažmá ve Francii do Liberce hned?
Už bylo pozdě a Liberec měl plný stav hráčů pod smlouvou. Bavili jsme se tehdy s Pavlem Šimoníčkem a já jsem to akceptoval. Proto jsem zvolil Benátky, které mi vyšly ve všem vstříc a pro mě to byla taková adaptační sezona zpátky v Čechách.
Po odchodu z Liberce jste hrál v cizině v hodně klubech, oslavil jste někdy mistrovský titul?
Nikdy. Získal jsem několik druhých a třetích míst, stříbro ze Superpoháru, ale titul ještě ne.
Teď jste přišel do týmu, který vybojoval dva tituly za sebou...
...takže je to pro mě velká motivace a trošku i závazek, protože se čeká, že bude v Liberci další titul. Byl bych jedině rád, kdyby to tak dopadlo. Mám určitě velkou chuť vyhrát s Libercem zlato i Český pohár, což se klukům v minulé sezoně povedlo. To je v Dukle jasný cíl, který by měl být naplněný s tím kádrem, jaký tady je, a s podmínkami, které klub pro volejbal vytváří. A můj další osobní cíl je dostat se z předkola do skupiny Ligy mistrů a v ní pomoct nějaký ten zápas vyhrát, což se dosud Dukle nepodařilo. Myslím, že to není nemožné, protože jsem se v Evropě pohyboval.
Nyní jste zraněný a první extraligový zápas proti Brnu jste sledoval jen z tribuny. Co se vám přihodilo?
Já jsem nastoupil do národního týmu hned v létě po sezoně. Odehrál jsem Světovou ligu, což byla první část reprezentačního cyklu. Druhá část byla kvalifikace na mistrovství Evropy v září, ale v přípravě na ni jsem si přivodil zranění kolena, měl jsem prasklou chrupavku. Musel jsem na operaci a teď regeneruju a cvičím, abych mohl co nejdřív naskočit, ale přesné datum návratu nedám. Samozřejmě bych chtěl co nejdřív, ale ta noha ještě není tak silná, abych mohl naplno sportovat.
Jako hráč jste trenéra Nekolu v Dukle před odchodem do Francie nezažil, v reprezentaci jako asistenta už ano. Sledoval jste tažení Liberce pod jeho vedením za dvěma tituly v minulých dvou sezonách?
Ano, líbí se mi jeho strategie. Jako pozorovatel a divák zvenku jsem viděl, že se nebál v Dukle točit hráče v průběhu sezony, což je podle mě strašně důležité. Všechny přední týmy v Evropě to tak dělají, protože těch zápasů je tak moc, že je potřeba toho kádru využít do posledního člověka a na play-off je pak víc sil. V Čechách je totiž extrémně dlouhé play-off, to jinde v Evropě není, že by se hrálo na čtyři vítězné zápasy. Když si vezmete, že v základní části odehrajete 22 zápasů a v play-off pak při nejhorší konstelaci 21 zápasů, tak to je vlastně nová sezona během dvou měsíců. A to prostě nejde bez točení všech hráčů fyzicky zvládnout. Věřím, že v šířce a kvalitě kádru bude naše síla i v této sezoně.
