„Uvidíme, co řeknou doktoři. Abych řekl pravdu, tak to nebudu úplně hrotit. Ty zážitky, co jsem prožíval, nebyly zrovna exkluzivní. Ale rád bych si zahrál, protože mi to hrozně chybí,“ neskrývá děčínský vůdce.
Co se zkomplikovalo s vaším zraněním?
Dostal jsem zánět do té operované dutiny. Řešilo se nějakým proplachováním a čištěním ambulantně, ale pak jsme se dohodli, že mě hospitalizují, aby to bylo účinnější. Navíc se k tomu přidaly teploty, takže už pak bylo lepší, že jsem si tam šel lehnout. Byl jsem v úplném klidu, nic jsem nedělal. A teď to vypadá, že to je na dobré cestě. Už by to snad mohlo být v pohodě úplně.
Ale vaše tělo teď asi bude dost oslabené.
Oslabené tělo určitě bude, musím se s tím nějak popasovat. Zase ne že by to bylo úplně na smrt, hospitalizovali mě, ale kdybych byl doma, taky by se to vyléčilo.
Začnete hned trénovat?
Asi hned úplně ne, uvidím, jak to bude vypadat za pár dnů. Semifinále začíná za týden, uvidím. Chtěl jsem už hrát, ale teď jsem smířený s tím, že půjdu den ode dne. A co mi tělo umožní, to prostě budu dělat.
Co říkáte na sérii s USK?
Vyvíjelo se tak, jak se čekalo. USK nás jednou porazilo doma, vybičovalo se k famóznímu výkonu, naopak my doma jsme zase ukázali svoji sílu. Ale jinak mě vůbec nepřekvapuje, jak USK kousalo, vždycky to byly tahanice, zápasy nahoru dolů i v sezoně. Čekal jsem to, kluci taky. Oni se snažili dobře bránit, byl to boj, ale muselo to každého bavit, atmosféra ve všech zápasech byla bomba. Akorát mě mrzí, že jsem na to musel jen koukat. Už mám hotovou i masku, v níž bych mohl nastoupit, čeká na mě v šatně ve skříňce. Strašně se těším na to, až ji budu moct použít.
Máte nějaký ideální scénář, kdy ji navlečete a vrátíte se na palubovku?
Já už si ho nedávám. Měl jsem ho, pak jsem byl zklamaný. Musel jsem si všechno přehodnotit. Jdu den ze dne, abych viděl, že se to zlepšuje. A jestli budu připravený na první zápas semifinále, nebo třeba až na třetí, tak to tak prostě bude. Budu moc rád za každý zápas. Hrozně se na to těším, což mi hodně pomáhá. Ale trošku si dávám takovou zpátečku, že musím být prostě v klidu a nepočítat s tím, že to půjde v každém případě. Což jsem si třeba na začátku myslel.
Loni jste si na konci základní části zlomil malíček, teď zase obličejová zlomenina. Pořád se to na vás nějak lepí.
Zrovna mi psala kamarádka, že to minulé zranění bylo proti tomuhle brnkačka. Tak já doufám, že příště to zase bude jenom nějaká brnkačka. Myslel jsem si, že to léčení bude rychlejší, nebylo. Ale pořád je to v pohodě, jsou i horší věci.
