A Nirvana je oblíbená kapela, jejíchž několik motivů uměl zahrát na kytaru. "Ale už pět let jsem ji nedržel v ruce." Zaskočit museli Jan Matura, ten by si troufl i na angažmá u rockerů, a také mladíček Antonín Hájek. "Jo, už mi bylo osmnáct," hájil se předtím u barového pultu.
Nebyla to žádná divoká jízda, jen příjemné posezení partičky po dobře odvedené práci. Janda vyprávěl, jak se chodí před každým závodem preventivně převažovat ke komisaři Gratzerovi.
Běžně má 59 kilo, s kombinézou a botami 63 – přesně tolik mu dovolují pravidla, aby směl používat své lyže 260 cm dlouhé. "Dvakrát mi to tady vyšlo přesně na gram. Gratzer se zamračil, zamnul si ruce a řekl: Jednou přijde den a dostanu tě..."
Jan Mazoch přiznal, jak při osazování vázání provrtal celé lyže. "Vzal to i s kobercem a podlahou," smál se skokanský šéf Leoš Škoda. "Ale skákal jsem na nich, i když trochu táhlo," přidával Mazoch.
Povznesená nálada probudila debatu o prémiích. "Skáčou zadarmo, mají to rádi," zkoušel to skokanský sekretář Rostislav Jozífek. Ale druhý den šéf svazu Aleš Vaněk vzkázal: "Všichni lyžaři dostanou stejně." Tedy 250 000 Kč za zlato, 200 000 za stříbro a 150 000 za bronz.
"Mě peníze nezkazí, žiju z výplaty," mávl rukou Janda. Letos už vydělal ve Světovém poháru přes dva miliony korun. "Pamatuji si, jaké to je být dole. Zůstanu stejný."
V pondělí měl o něco volněji. Dopoledne zašel do banky, pak odpovídal čtenářům internetového serveru idnes. A po obědě zamířil už zase do fitness-centra protáhnout svaly. Únava mu kouká z očí. Kdy si odpočine?
"Až po sezoně, v dubnu. Rád bych se natáhl na Miami Beach," zasní se. "Změnil jsem plány. Chtěl jsem jet někam do Asie, ale řádily tam ty vlny. Teď to nerisknu, bojím se."
A dál? Olympijská meta? "Neplánuju a pak nejsem zklamaný. To mě naučil trenér Bajc. Uvidím, jak mě to bude bavit a jestli vydrží zdraví."
A potom, až přestane skákat? "To už nevím vůbec. Třeba ze mě bude tenisový trenér. I když zatím umím jen Agassiho bekhend."
