"Dostali jsme od agentury na výběr asi pět podobných míst. Vybrali jsme tohle, protože je uvnitř spousta prostoru," vysvětluje Berdych.
Tenisté při nejslavnějším grandslamu bydlí často v hotelích. To byl ještě loni i případ Berdycha se Šafářovou, kteří se usídlili na dohled od stadionu fotbalové Chelsea. Letos chtěli zkusit něco jiného. Jako mnozí další zatoužili pronajmout si někde u All England Clubu celý dům.
"Cenově to přijde vlastně nastejno, jako mít v hotelu ty potřebné dva tři pokoje," tvrdí Radek Štěpánek, jenž přebývá v podobném prostředí, jen na druhou stranu od kurtů. "Já mám u svého domečku třeba i zahrádku s lavičkou, kam si večer sedám. Pravidelně tam za mnou chodí na návštěvu černý kocour."
"Každý tábor má totem"
Zahrádka je i u "Berdychů". Není velká, tak akorát pro pár židlí. Uprostřed je v zemi zapíchnutá tyč a na ní se suší trenýrky kouče Tomáše Krupy. "No co, každý tábor má svůj totem a vlajku," směje se Berdychův trenér, který ale hned opatrně ukazuje za plot. "Pozor, souseda máme přísnýho. Takovej holohlavej, zlej."
S oběma tenisty, koučem Šafářové Patrikem Navarou a kondičním trenérem Davidem Vydrou, tady tvoří veselou společnost. Ke kurtům to mají přes Wimbledon Park deset minut pěšky, většinu času podřizují tenisové dřině. Když zbude čas, je čím se zabavit. Například stolní hrou, při které se zadané slovo musí druhým odtajňovat pantomimou, nakreslením.
Občas to stojí za to, jako když mají trenéři zahrát "něžnost" nebo nakreslit veverku. "Tu nebohou veveřičku mi vůbec nepřipomínejte. Uhodli ji úplně scestně. A kvůli ní jsme pak prohráli!" zlobí se naoko Šafářová.
Krupa jí někdy z legrace říká "kuchtičko", 48. hráčka světa totiž ostatním sem tam připraví nějakou tu dobrotu. Třeba ďábelsky pálivé kari nebo bramboráčky, které nad pánví nadhazovala jako šéfkuchařka z grandhotelu.
V kuchyni se ovšem neztratí ani její partner, jeho bábovky jsou prý delikatesa. "To je taky to jediný, co svedu," přiznává Berdych.
Jinak se na večeře chodí do blízké italské restaurace. Když servírka slyšela od jejich stolu češtinu, hned pookřála. Je Slovenka, rychle je přibrala mezi štamgasty. Dokola se je na Wimbledon vyptává.
Jen je tu jistý problém – nepoznala je, má je za běžné české fanoušky. "Strachovala se, jak zvládáme ty fronty na lístky," vypráví Šafářová. Její milý se hned se smíchem přidává: "Tak jí odpovídáme: No jo, jsou strašně dlouhé. K nevydržení."
Češi žijí v utajení
O slávě nenápadných Čechů nemá ponětí asi nikdo v okolí. Před pár dny se u domu rozezněl kravský zvonec, který je u vchodu místo klasického zvonku, a za dveřmi stál listonoš. Nesl psaní pro původní obyvatele domu, kteří jsou během Wimbledonu kdesi na dovolené.
Marně Berdych pošťákovi vysvětloval, že k nim nepatří, zásilku musel přebrat. "Říkal: To mě nezajímá, tady mi to podepiš," líčí Berdych.
Vida – zatímco listonoš dostal tenistovu parafu bez větší námahy, v pátek se už kvůli stejnému autogramu stály při oficiální sponzorské akci fronty. To už měl Čech po tréninku a těšil se, až se ve svém dvoupatrovém domě natáhne a pustí si na počítači nějaký film.
A když na film nebude nálada? Jsou přece i jiné možnosti. Třeba konečně usadit to věčné trenérské popichování. Rozložit v obýváku tu zatrolenou stolní hru a pro změnu v ní jednou vyhrát. Nakreslit hezky veverku? Řekněte sami: co je tohle za úkol pro člověka, který je v tenise schopný porazit Federera?
