Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Gesta, radost k vzteku. Jak se přes síť „škádlí“ volejbalisté

Radost volejbalistů Brna v šestém semifinále extraligy. | foto: MAFRA

25 2016
Když mají na sebe pifku hokejisté, prostě se seřežou. Různé provokace, šťouchance či praktiky, které protivníka zaručeně vykolejí, se používají i v dalších kontaktních sportech, jako jsou fotbal či basketbal. Ale jak to mají volejbalisté, které při zápasech odděluje síť?

„I u nás se podobné věci dějí. Emoce lítají ze strany na stranu a občas je to nepříjemné,“ přiznává brněnský nahrávač Zdeněk Haník, který se často v semifinálové sérii špičkoval s českobudějovickými soupeři. „Divil jsem se, proč na sebe tak koukají, ale potom mi to kluci vysvětlili,“ říká brněnský kapitán Michal Hrazdira. „Nějaká nevraživost či paměti z předchozích utkání se vždycky projeví.“

Protože Brňané zvládli nejen hru nervů proti Jihostroji, postoupili po 26 letech do finále. V nedělním prvním finálovém mači v Liberci podlehli 0:3 na sety. „Liberec hrál výborně,“ uznal Hrazdira. „V prvních zápasech se většinou nic neděje, v play-off bývají vyhecovanější až ty další,“ podotýká Hrazdira.

A jak se vlastně volejbalisté nejčastěji „škádlí“? Nabízejí se různé posunky u sítě, pokřikování, narážky. „Slovně to úplně neprobíhá, rozhodčí je blízko a slyšel by to,“ říká Hrazdira. „Častější jsou proto gesta,“ přibližuje Haník.

Co dokáže volejbalisty zaručeně namíchnout? Používanou „zbraní“ je radost k vzteku. Čili oslava úspěšné akce, kterou cíleně zamíříte k soupeři. „V pravidlech to není povolené. Hráč by se po akci měl otočit a případně se radovat zády, aby neřval na protihráče,“ vysvětluje brněnský kapitán.

„Někdy se hráč ‚zapomene‘ a udělá tohle gesto. Někdy to projde bez povšimnutí, a to je ten moment, kdy vznikají rozepře,“ doplňuje Hrazdira.

„Tím, že jsou série dlouhé, stupňuje se to. Hráči jsou za to na sebe naštvaní a vznikají konflikty. Já to ale beru tak, že by to nemělo přesahovat rámec sportu. Tohle cítím na hřišti, po zápase se ale dokážu bavit s každým,“ připojuje se Haník, jenž postřehl, že některé extraligové celky provokace používají jako nedílnou součást taktiky. „Někteří lidé a týmy to mají tak nastavené. Konkrétní ale nebudu, nechci někoho očerňovat a křivdit mu,“ dodává diplomaticky 29letý nahrávač.

Že volejbalové špičkování může zajít do extrému, ilustruje vůdce brněnských finalistů. „Asi před deseti jedenácti lety jsme prohráli ve Zlíně. Soupeř na mě zavolal jménem a gestem mi ukázal podříznutí,“ přejíždí si Hrazdira ukazovákem po krku. „Já byl mladej, urazilo mě to a nechtěl jsem si to nechat líbit. Podešel jsem pod sítí a lehce do něj ‚žduchl‘. Trochu se to tehdy nafouklo a dostal jsem šest zápasů distanc.“

Na podobné historky ale Brňané nemají čas, v pondělí v 18.10 (přímý přenos vysílá ČT sport) rozehrají druhou finálovou bitvu v Liberci.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze