"Člověk nemusí za celý závod z volantu spustit ruce, což je pohodlnější a i bezpečnější, než kdyby musel soustavně sahat po řadicí páce," říká Enge. Taková Velká cena Monaka ještě v osmdesátých letech, kdy existovaly manuální převodovky, znamenala výlet do mučírny. Za závod na klikaté trati se přeřazovalo asi třitisícekrát a navzdory rukavicím jezdci končili s dlaněmi rozedřenými do krve. Dnes má formule 1 automatické řazení. A hlavně "chytrý" volant.
První model sofistikovaného volantu se všemi ovládacími prvky a informacemi, dříve rozptýlenými po přístrojové desce, představil tým Ferrari v roce 1996. Myšlenku, že každé tlačítko musí být komfortně při ruce, brzy převzala i konkurence. Volant z uhlíkových vláken, potažený glazovanou kůží, je vyjímatelný. Jinak by jezdec do úzkého kokpitu nemohl nastoupit. Tato funkce ale zradila Fina Räikkönena, jemuž při závodě v Malajsii zůstal závadný volant v rukou.
"Nikdy jsem se tolik nelekl," přiznal jezdec, jemuž se podařilo havarovat, aniž by se zranil. I startovní manévr se provádí na volantu. "Musím podržet knoflík, a když ho pustím a sešlápnu plyn, odstartuji," popisuje Enge. Od dubna je ve formuli 1 povoleno automatické řazení, takže jezdec manuálně pouze podřazuje. Nahoru řadí stroj sám. Na volantu se ovládá i motor, nastavení brzd a například také tok nápoje z lahve v kokpitu přes hadičku do úst jezdce. Na displeji se lze dovědět, kolikáté kolo závodník krouží.
Někdo má na volantu i plánek trati. Cena za takový volant? Mezi milionem a čtvrt až dvěma miliony korun. Hodnota celého vozu formule 1 se odhaduje zhruba na padesát milionů korun. Za volantem jezdec nesedí, ale spíš leží. V úzkém kokpitu je zabořen a nehybně připoután pětibodovými pásy do sedačky, vytvarované přesně podle těla.
S tak nízkým posezem, či spíše "polehem", má jezdec značně omezený výhled z vozu. Ti nejmenší vidí jen horní část svých předních pneumatik. "Máte pocit, že ležíte ve vaně s nohama vystrčenýma ven," vykládá David Coulthard. Jezdec McLarenu si dokonce do miniprostoru navléká nákolenní chrániče, aby neměl modřiny.
Při brzdění a v zatáčkách musí závodník vydržet přetížení, rovnající se až pětinásobku váhy jeho těla. Nesmí ho přitom rozptylovat žádné nepohodlí. Se zavedením automatických převodovek začala ulehčovat život jezdců formule 1 také další vymoženost - automatická kontrola prokluzu kol. Někteří experti soudí, že je toho už moc.
"Z jezdců se stávají cvičené opice," míní trojnásobný mistr světa Niki Lauda, šéf týmu Jaguar. "Teď se zkoušejí i koncová brzdová světla. Copak jsme na dálnici? To už formule 1 může zavést i blinkry."
