Filip spolupracuje s německou společností Professional Sports Consulting. Připouští, že není vždy a všude coby zprostředkovatel vítán. „Nejsem agent. Jen pomáhám klukům, kteří chtějí jít ven a obrátí se na mě. Ale ne každý si přeje, aby se jeho jméno v souvislosti se mnou a touto firmou objevilo v novinách.“
Domácí svaz před časem vydal směrnici o hráčských agentech, kteří mohou působit na českém území, ale nikoho takového neregistruje. „Nevím o tom, že by Filip byl agentem,“ tvrdí předseda svazu Jaroslav Chvalný.
V prosinci chce Filipa poprvé otestovat na reprezentačním srazu nový kouč národního týmu Rastislav Trtík. „Mám pochyby, jak může ve dvou rolích fungovat,“ říká Trtík, jehož Filip zajímá především jako hráč.
Šéf svazu Chvalný házenkářskému legionáři vzkazuje: „Ať se zabývá přestupy jiných po telefonu, ne v reprezentaci.“ Filipa výhrady funkcionářů nevzrušují, spoluhráčům z národního týmu rád pomůže. „Nedělám nic špatného, už vůbec na nikom nevydělávám. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je dostat se ven. A doma se házenou nikdo nezajistí.“
Čím dál těžší je to i ve světě. Nejen kvůli omezeným kvótám pro hráče mimo Evropskou unii, ale i vinou obecných ekonomických potíží. A o zvuku zdejší házené ve světě svědčí jediná Filipova věta: „Přestupy se nehýbou.“ Do ciziny pomohl podle svých slov čtyřem Čechům, například reprezentantovi Kubešovi do Švédska.
A v poslední době byl vážný zájem podle něj jen o Vala z Frýdku-Místku. „Vše ztroskotalo na nesouhlasu moravského klubu.“
Jak to tedy je? Pomáhá Filip? Nebo škodí? Bývalý kouč reprezentace Haber si myslí, že Filip může být české házené prospěšný: „Když doporučí českého reprezentanta například do Barcelony, národní tým to posílí. Budu nadšen, ale ne jako trenér z oddílu.“ A v tom je svár.
Třebaže kluby na přestupech finančně profitují, nevidí odchody rády. I proto, že někdo třetí zasahuje do jejich smluvního vztahu s hráčem. „Je to vybírání hnízda,“ má jasno Vladimír Orság, šéf pražské Dukly.
