"Teď jsme byli dva týdny na dovolené v teplých krajích, takže se mám co otáčet. Jsou to takové podovolenkové práce - vybalování a dodělávání věcí, které jsme nestihli před odjezdem. Ale dcery jsou spokojené, to je hlavní," říká princezna českého jachtingu, stříbrná z olympiády v Aténách 2004.
Jak zvládá roli maminky?
"Bravurně, jak jinak," říká s úsměvem rodačka z Havlíčkova Brodu, která vyrůstala v Neratovicích a nyní žije s rodinou v pražské Troji. "Ale vážně - pojala jsem to jako vrcholový sport, takže se snažím dělat všechno, co by dobrá maminka měla," přibližuje.
A co dělá kromě vybalování a péče o děti?
"Myslíte, že se toho dá stihnout ještě víc? Ale když to zobecním, tak v létě trénuji děti v Českém Yacht Klubu v Praze pod Vyšehradem, pomáhám manželovi s nemovitostmi a začínám nahlížet do funkcionaření v Českém svazu jachtingu. Jde o vrcholový sport, budu v té komisi působit jako trenérská poradkyně."
Při práci s dětmi, které jezdí na malých loďkách třídy Optimist, si prý užije zábavu. "Ale touhu po špičkovém jachtingu to ve mně neprobouzí, děti jsou přece jen na poměrně nízké jachtařské úrovni. V tomto směru bylo mnohem silnější loňské komentování olympijských soutěží pro Českou televizi. Tam jsem měla před očima to nejlepší, co jachting může nabídnout, to mě určitě nenechalo v klidu," vzpomene si.
Jinak jí ovšem sport nechybí. "Snažím se o pohyb, jakmile mi to maminkovské povinnosti dovolí. Dvakrát týdně chodím cvičit, běhat, občas lyžuju, v létě trochu hraju tenis, golf, jezdím na kole. Minimálně obden se snažím něco dělat. Ale je pravda, že špičkový jachting, který jsem dělala léta, mi chybí," přiznává.
Po otázce, zda opustila svět plachet nadobro, si nejprve povzdechne: "Je to možné." Vzápětí ale zvedne hlavu. "Nicméně návrat připouštím. Vlastně ani nevím, jak se odchází, každý sportovec to má trochu jinak. Já mám ale pořád chuť a touhu nějakým způsobem se k tomu vrátit. A stále jsem neřekla ne, ale ani ano. Do vrcholového sportu se asi vrátit nedá, ale nějak jinak, třeba na jiné úrovni, to nevylučuji. Až dcery povyrostou," přemítá.
Její doménou byla třída Evropa, tedy jednočlenná posádka. Pokud vynecháme světové šampionáty, odkud roky vozila přední umístění, tak olympijské ostruhy získala sedmým místem na svých prvních hrách v Sydney 2000. O čtyři roky později už to byla stříbrná radost.
Lenka Mrzílková, Lenka Šmídová (vpravo)
Co se jí vybaví, když zaslechne slůvko Atény? "Olympijská medaile a Akropole," má jasno během zlomku vteřiny.
A Peking 2008, kde po vyřazení třídy Evropa z programu her vyjela s Lenkou Mrzílkovou sedmé místo ve třídě 470?
"To se mi vybaví ušatý maskot her, takový zelený panáček. A taky že jsme s Lenkou sahaly po bronzu. Před poslední jízdou jsme vsadily na jednu stranu trati, ale nevyšlo to a z pátého místa jsme spadly na sedmé. Jenže kdybychom jely opatrněji, nevyšlo by to taky, takhle jsme to aspoň zkusily," pokyvuje hlavou.
Jak zní přesně její jméno po svatbě s otcem dcer, Markem Vydrou v srpnu roku 2010? "Lenka Vydra Šmídová," řekne s úsměvem, ale hned dodá: Klidně napište Lenka Šmídová, Marek se zlobit nebude."
